syče v dílně zůstal, ale pracovati předce nechtěl, neb všední některý den vycházejícího tovaryše vyprovázel,- tehdy má poneyprv s 30 kr., podruhé s 45 kr. k tovaryšské pokladnicy pokutován, po třetí ale u zemního místa k větší kázni poukázán býti, jakož y takový mistr, který tu zahálku bez trestu a vyhrožení nechal, 2 zl. k mistrovské pokladnicy trestán býti.« Josefínské nařízení o zrušených svátcích ve spojení s modrým pondělkem opakuje se v guberniálním poručení českém z r. 1786., jež zapovídá cechovním představeným »pod 6 ř. tol. pokutau tovaryšovi důtaz (Kundschaft) vyhotovovati, který raděj svau službu opauští a z práce vystupuje, nežli by se poručení svého mistra podrobyl a vyzdvy-žení svátek aneb tak nazvaný modrý pondělek pracoval.«

Jak viděti, slavili tovaryši modrý pondělek prese všecky zapovědí a pokuty od r. 1729. do 1786., tedy skoro průběhem celého 18. století, ač' ovšem také již dříve a zajisté i později, takže se podivný název toho dne udržel v dobré povědomosti do dnes, ačkoli jej tovární práce v našem století silněji potlačuje nežli všeliké úřední zákazy a tresty. Modrý pondělek pamatnje se ještě v dnešním zvyku našich ševců, kteří tomu dni vyhrazují rádi správky pořizované od uěenníků.

K modrému pondělku řadí se hned toulání všedního dne a spojené s tím svádění jiných tovaryšů k zahálce a pití. Tak připojen k odst. 6) pasířských a kloboučnických článků tovaryšských odstavec 7), jímž »se navštěvování jeden druhého proniě-nitedlně tovaryšům zapovydá, a kdiby se některý tovaryš opovážil všední den do druhé dílny jíti, tam tovaryše v prácy zamezovati, neb snad je docela s ním píti a obcházeti nabýzel, tehdy má po neyprv s 1 zl. k tovaryšské (roz. pokladnici), a ti tovaryšové, kteří prácy zanechali, každý s 24 kr. pokutován a ve druhém přestupku vrchnosti k citedlnému potrestaní poukázán býti.«

S tímto zaháleěným pitím souvisí tak zvané svobodné vydržení cizích tovaryšů, jež zakazuje na př. odstavec 12) artikulů pro kloboučníky, pro »namáčejíčné a kožobarvířské tovaryše« (z 9. února 1781.) a p.: »Poněvadž starší tovaryšové neb jeden po druhém také ostatní tovaryšové cyzýmu na hospodě snídani a oběd jakož y odpoledne nějaké napití zaplatiti obyčej mají, skrze což celý den v marnotratnosti se travý, a zasloužilá mzda hanebně se marní, tehdy se pod neyostřejší kázní jakož y dílem nešikovné dílem škodné (u kloboučníků »dílem nesrovnandlivé dílem hanebné«) darebozvyky s tímto přísně zapovídají a odstavují.«

Toto svobodné vydržování cizích tovaryšů není valně rozdílné od tak zvaného tovaryšského zavdávání, o němž v cechovních artikulích velmi častá se děje zmínka. Nařízení vydané v Čechách dne 6. máje 1786. praví v té příčině: »Tak také se onen