darebozvík tovaryšského zaydávátoi při příchodu cyzýho tovaryše, který se tam stahuje, že se starší tovaryšové o dílo takovému přišlému a o mistra starají, má všeobecně odstraniti, při-eházy (—- příchozí) tovaryš má na hospodu jíti, a každý mistr tovaryše potřebujicý se na prkénka na hospodě napsati, aby přišlý tovaryš hned věděl, který mistr tovaryše potřebuje a kam jíti ntá, na kteréž odstranění takového zavdávání mistrové pod pokutou (zavření jich obchodu a vymazání z cechu) bdíti mají.«

Patent »Čechu se teykajícýho« (= Cechu [papírmekého] se týkající?) vydaný v Praze 5. máje 1756. dí v odstavci 9): »Bez důtazu z práce se odebírajícýmu a dáleyc jdavicýmu tovaryšovi zavdávání podávati, těm ale, kteří důtaz poukazujau nic více než 9 kr. vydávati, při tom zahálejícýmu tovaryšovi nižádným spůso-lieni přes 1 den bez práce se zdržeti v dílně povoliti se nemá.« V odst. 12): »Tak nazvané zavdáni neb ročni oběd (podobně v odst. 16): »pečeně, přivítání neb čili nápoj á těm podobné darebozvyky«) od nynčka s cela se vizdvihuje a jakož také v ohledu toho, že jednomu každému tovaryšovi až dosaváde v obyčeji bylo na přivítanou más vína podávati, následovně všechny tyto již častěje na nejdutklivějc zahozené (= zavržené či zakázané?) řemesla da-rebozvyky se scela zničemnujau.« »Dvorní ustanovení od 19. čna. 1773.« zapovídající »darebozvíky u sladovnického řemesla« zmiňuje se též o zavdávání: »Ti na panstvích pozustávajícý sladovnický ehasnícy k zavdávání vandrovním sladovnickým chasníkům zavázáni nejsau.«

Uvedeme ještě odst. 11) artikulů »kožebarvířských« z r. 1781. souhlasný s kloboučnickými: »Kdyby cýzý nejaký namáčičký neb kožobarvířský tovaryš přišel, tehdy nemá do žádného jiného místa leč na hospodu jíti, pak představenému (cechu) svůj důtaz proukázati, se znamením na něm učiněném (= učiněným) zase na hospodu se odebrati, tam místo až dosaváde obyčejného, nyní ale skrze prošlé nařízení na neyostřejc zapovězeného a odstaveného tovaryšského zavdávání od mistrovství 3 kreycary na nocleh dostáti, v kraji však vchodný tovaryš má od krajního (= venkovského) mistra buď zadarmo nocleh neb místo něj 1 kr. na nocleh dostati.« Konečně ještě dodejme či. 11) všeobecných nařízení z r. 1731., z něhož vysvítá, že se činil rozdíl mezi řemesly zavdávajícími (lepšími) a nezavdávajícími (nižšími): »Onen rozdíl obzvláštně mezi zavdávajíčnýmo řemeslama obyčejný___ se jako

darebozvik zavrhuje.«

Prese všecko to »zavrhování, vyzdvihování, odstavování a .zničemňování« (od r. 1731. do 1786.) drží se to »na nejostřejc« zapovězené zavdávání průběhem. 18. století, což svědčí o větší houževnatosti zapovídaného »darebozvyku« než o účinnosti úředního zakazování.