»Řemeslnické darebozviky a neužitečné veylohy peněz z pokladnice se odstaviti a pokladní peníze k zaopatřování chudích se obraceti mají.« Nařízení vyšlé v Cechách 9. března 1780: »To zlé zacházení s pokladnice penězma, které většým dílem skrze jídlo a pití strávené bývají, má se odstraniti a cechovní komisaři spektorové mají na to obvláštní ohled nésti.« Dvorní ustanovení z 10. února 1785: »Poněvadž při všech cechách skažlivé darebo-zvyky a zlé vynakládání cechovných z pokladnice peněz až dosavád panují, tehdy se magistrátům ukládá, by oni u všech cechů (s vey-minkou těch, které již dle neyvyššího nařízení vyzdvižené byly) takové z cechovny pokladnice peněz budaucý provozované nepořádnosti & přivlastňovaný okolostojícně pohledávali.:..« S tím souvisí následující nařízení z r. 1786: » ... ona veliká ceynová konvice, kterál jen k žraní příležitost poskytuje, licitando prodaná býti má.«

Zvláštní články mistrovské zabývají se zpravidla v odst. 16. zneužíváním pokladnice: na př. uvedeme z cechovních článků pa-sířských (v Praze 9. února 1775) znění toho odstavce, stejné nebo nepatrně se lišící u kožešníků, kotlářů a j. »Mistrům zřejmě se zapovydá, nejaké peníze z pokladnice na jídlo a pití obraceti, poněvadž všechno při řemesle vběhnuté stříbro za připo- a veypověď vhánění, a pokutní peníze, jedině k obstarání nevy hnu tedlných řemesla veyloh, k pomocy nešťastného neb chudého mistra neb také vdovy a na těm podobné milosrdné skutky zřízené jsou.« Zřetelněji to vyslovuje odst. 16. artikulů pro »kožobarvíře« (v Brně 9. února 1781): »Na nejdutklivějíc se zapovydá1, nejaké peníze na jídlo z pokladnice neb na pití vynakládati, poněvadž všechno vcházející stříbro za přípověď (rozuměj učenníků, kterým bylo platiti v menších městech a městečkách 3. a 4. třídy 3 zl. a 35 kr. zápisu), za vyučenou, za přivtělení a pokutní peníze jedině k zaopatření ne-vyhnutedlných řemesla veyloh, k obyčejné službě Boží a k spomožení nešťastnému neb chudému mistrovi, neb nejaké takové vdo\'ě a těm podobné pobožné milosrdné skutky zřízené jsou.«

Jak se asi hodovalo z příspěvků pokladničních, lze posouditi z odstavce 14. patentu pro »skla-místry« ze dne 5. října 1789: »Jakož všechno hodování a peněz rozhazování při za vyučenou a při-povydání u všech cechů zapovězeno bylo,- tehdy se to má také při sklenních mistřích pozorovati a při těm podobných případnostech nic víc nežli 1 sud piva a 1 dukát na pečení povolovati.« Nemístné hodování bylo také asi hlavní příčinou artikula LI. z r. 1729: »Mezi čtvrtletním sehromáždením se mají zanechati nepotřebné a mízero-rá'dné scházení celého cechu, leč by to nevyhnutedlná potřeba žádala.« Že prese všecky ty zákazy cechovní hody trvaly až na konec doby josefínské, jest z nich samých zřejmo..