Z dalších zlořádů u jednotlivých řemesel se vyskytujících zajímavější jsou řeznický »lypkup« (= litkup), novoroční dary, pekařské nadávky, pekařsko-mlynářská šidla a »darebozvíky sladovnického řemesla.«

Nařízení dané ve Vídni 28. února 1765 zapovídá »lypkup (Leihkauf) mezy řeznikama, koželuhama a jirchářema.« »Ten řezník, který lypkup neb dar pro svou hospodyni neb na spropitnou pro pacholíky neb tak nazvaný od přivezení (Fuhrlohn) od koželuha, jircháře neb kožofabryky žádá, tak také koželuh a jirchář neb také fabryka, který by takový lypkup, dar neb fůry přinále-žejíčnost.obětoval neb také zaplatil, má s tím quantum, které obětoval neb zaplatil, trestán býti, následovně každý z nich obzvláštně obětované neb zaplacené kvantum fiško zaplatiti neodpustitedlně a neyostřejc přitažen býti, a má se od toho, aby tato zápověď budoucně tím lepší pozorovaná byla tomu samému, který takový přestupitele buď v žádaní neb v obětování neb již zaplacení lip-kupu prozradí, třetina jakož donášytelská přináležejíčnost při-řknauti.« Ušlechtilé necechovní řemeslo udavačské uvádí se tu do života úředně vedle cechů. ¦

Jako zapověděno roku 1754 vídeňským (měšťanským a jiným) apatikářům »ná budoucně medicum, kteří od nich medikamenta neb líky ordinýrovati obyčej mají, jindá v obyčeji heyvale nového roku dary dávati«, tak zakazují se pekařské nadávky nařízením vídeňským již z konce roku 1745: »Oné vlauzené chlébo-nádavky, skrze které mnozí pekařové ke skáze přicházejí, jakož i k božím hodům v obyčeji beyvajícy regalie, hausky neb jiné pečenosti se zapovydají, a jak pekař, tak také ti, kteří by chlébo-nádavky přijímali, poneyprv s 50 zl. pokutovaný býti mají, po druhý neodpustitedlně pekař se má potrestati s košem, po třetí ale jeho pekařské řemeslo se mu má odejmauti, a jeho pekařský dum od auřadu prodati.«

Podobně pozdější guberniální nařízení v Čechách ze dne 7. října 1778. zapovídá pekařům dary housek a koláčů při hodu vánočním a velkonočním, jakož i při »václavním dnu« dávati těm, kteří skrze celý rok u nich berou.

Vídenský patent ze 30. ledna 1748. nařizuje obecně, že jak pekaři, tak mlynáři všeho podvodu a »obecnosti škodné šydby se zdálovati« mají. Důtklivější nařízení vydáno o 10 let později: »Kdiby pekař v schválním podvodu, buď v šydbě mouky neb také váhy, tak také skrze přemočení těsta... přesvědčen (= usvědčen) byl, má takový buď v prácy se železi vyděn, neb s pekařským košem potrestán, neb docela do Temešváru poslán býti.«

Zdali také k šidbě pekařské hledí »ta mnoho zlá beyvalá černá