tabule«, kteráž »dvorním rozsůdem od dne 4. listopadu 1773.« u pekařského cechu »jakožto za darebozvík bude odporučená« (po straně »odstraněná«), nedovedli pověděti, ale že na ní nic dobrého nebylo, patrno z toho, že se nazývá »mnoho zlá«. Zajímavé jsou tresty na překročení mlynářského řádu, vyměřené nařízením pro arciknížectví Rakouské r. 1755. dle patentu z r. 1691.: »Kdyby někdo mleynský řád v 1 neb druhém punktu přestaupil, takový má poneyprv v městách a v městečkách se šatlavau, t. j. měšťanskou světnicý, ve vsých ale s kládau na několik dní a dle okolostojíč-nosti přestaupení s vodau a chlebem, po druhý s veřejním vystavením na lešení a zavěšením tabulky svého provynění, kdyby ale po třetí dopaden byl, se skoupáním jeho osoby neomílně potrestán býti. Kdyby však všechny tyto tři stupně dostatečné nebyly, jej od svého zlého jednání odtáhnouti, má takový z mistrovského práva zesazený (býti) a žádný mleyn k obchodu a řemeslu požívati dovoleno nemíti.« A jakoby takové mlynářské přestupky jen v dědičných zemích rakouských byly přicházely, vydán patent »v Lay-bachu 31. máje 1770.«, jehož § 23. zní podobně: »Kdyby přece někdo nějaký klam provozovati neb (tomuto) řádu protivně jednati se opovážil, tehdy má takový syče dle spořádanosti okolostojíčností, obzvláštně ale ten, který by v učiněném skrácení přesvědčení byl, především k čtyřnásobnému dosazení přidržený, ostatní ípřistupi-telové poneyprv s osmidenním žalářem, také při chlebě a vodě, neb dle vyměření s nějakau cytedlnau peněžitau pokutau, z níž donášitelovi I § 3 k vydání jest, se naložiti, po druhýkrát na měsíc do domu práce (= donucovací pracovny) strčiti, v dalšým pak dopadeném přestupku mlínář svého obchodu zbavený jednou za vždycky za neschopného se potáhnouti, také kdyby toho okolič-nosti žádaly, s tabulkou svého provinění'na lešení se postaviti.«

Zbývá již jenom zmíniti se o soužení sládků (aktivním i pas-sivním), jak je uvádí »dvorní ustanovení od 19. čna 1773., zapo-vídajíe darebozvíky u sladovnického řemesla, hanění a týrání sladovnické chasy, a z druhé strany vyživování zdarma toho nesmírného počtu služby prázdných sladovnických chasníků, s nimiž vrchnostenské ipivováry a sládkovský mistři neobyčejně a tak velice obtížení beyvají, že se proti nim častějc vojanská pomoc potřebovati musí.«

Uvážíme-li, že již patenty z r. 1731 a 1739 proti tomuto zlu vystupují, seznáváme veškerou nedostatečnost úředního řízení a nařizování, když po 30 letech tolik povalečné chasy pivováry zaplavovalo, že bylo třeba ěastěji až vojenské pomoci proti ní se dovolávati.

Končíme tyto výpisky ze stoleté knihy, jejíž řeč jest sice tak ubohá, jako tehdejší stav našeho národa, ale přes to věcně velikou