má cenu, zachovavší nám dosti přehledný obrázek kulturní rozsáhlého a národu našemu neméně než jiným důležitého stavu řemeslnického. Nejsou-li zlozvyky tuto uvedené zvláště české, nesmí nás to ani rmoutiti ani těšiti, neboť není pochyby, že jsou či vlastně bývaly také -v lidu českém.

Fičí-li, hvízdá-li někdy ostrý, skučivý vítr, říká se všeobecně v lidu našem ještě dnes, že pláče Meluzína. O původu Meluzíny lid u nás vypravuje tento variant známé pověsti:

Před časy (dávno již tomu) kdesi v krásném zániku, na břehu jezera žil král s chotí krásnou. Slula Meluzína. Před svatbou král budoucí choti svojí přísahal, že splní jí jedno přání, jednu prosbu a tu že na věky v tajemství zachová. Zmínila se totiž Meluzína, že pouze tenkráte vstoupí ve svazek manželský se ženichem, když jí dovolí, aby po dvanácte roků sama, nikým neviděna, nikým nepozorována, směla se každý měsíc jednou koupati v zahradní koupelně. Aby nebylo od nikoho na ni naléháno, proč vždy v určitém čase tam se koupá, aby nastávající muž její někdy po tajemství tomto nepátral. Teprve po dvanácti letech vše sama že jemu vysvětlí. Král svolil, přísahal, a tak stala se jeho chotí. Celých šest roků žili spolu v nezkaleném štěstí, královna každým dnem stávala se krásnější a každým měsícem požívala svojí tajemné koupele. Pojednou však král počal nedůvěřovati, žárliti, domnívaje se, že snad krásnou manželkou svojí jest podváděn a ta, že každým měsícem v koupelně s jiným se schází. Umínil si jednou, že ji bude stopovati.

Když přišla opět doba, kdy královna vešla ve svoji koupelnu, přikradl se tajně ku dveřím a nahlédl, nepozorován, klíčovou dir-kou dovnitř. V koupelně spatřil svoji manželku, hořejší část těla byla krásná, lidská, dolejší však část zakončena byla tělem rybím. Sotva však shlédl tělo toto, vzkřikla královna hrozně, zaúpěla a s nářkem velikým otevřela, vrhla se ku svému muži, strašlivě bědujíc. »Byla jsem v rybu zakleta,« pravila, »a tu každým měsícem v určité době tělo moje v podobu ryby se měnilo, a nikdo o tomto tajemství mém nevěděl. V době té musela jsem se koupati, čímž stávalo se, že tělo moje rybí přecházelo v tělo lidské. Dvanácte roků tak měla jsem činiti, nikomu však po dobu tu s tajemstvím svým nesměla jsem se svěřiti. Dnes právě tomu šest roků, co smývám svoji podobu, jsem již polovicí ženou a ještě