polovicí rybou, však za šest roků byla bych již bývala ženou cistou, z níž sňata by byla kletba a pak štěstí naše nemělo by mezí. Leč dnešním dnem pohledem tvým jsem na věky zničena. Věčně — na vždy — bude údělem mým naříkati v povětří hladová, nešťastna a od lidí musím almužny pláčem svým se dožebrávati.« Hořce zaúpěl král, když v tom vylétla královna tak, jak v koupelně byl ji přistihl, polo ryba, polo žena, do povětří, plačíc a naříkajíc. A od té doby lítá v povětří, nikým neviděna, jenom slyšána, nikde nemá pokoje, kvílí bolem a naříká hlady. Mnohdy prý vítr dům od domu s ní tluče tak, až prý z ní krev lije. Hladová úpí, kvílí, naříká a

prosí aspoň za nepatrné sousto potravy, by hlad svůj ukojila.

A tu lid ještě dnes slyše ostrý vítr skučeti, pouští do něho hrst mouky, říkaje, že mouku tu zachytí sobě Meluzína, čímž hlad svůj aspoň částečně prý zažene a na chvilku se utiší.

Mezi čarami lidu českého, které ovšem z účelů sobeckých po většině jsou provozovány, nalézám také některé, jež škodlivost prozrazují, ale přece často dějí se pro obveselení. Hlouběji v jich tajnosti se vnořiti příliš jest nesnadno, jsouť majetkem nemnohých, kteří je svěřují jako posvátné tajemství jen zase důvěrníkům svým a to takovým, kteří v moc kouzel těch věří. Mezi takové přičísti dlužno i několik drobtů, které podařilo se mi z pokladnice lidového podání uzmouti a jež tuto podávám. Lid náš tento druh čarování velice vhodně nazývá přimrazením, poněvadž působením tajné oné moci dovede čarující osobu i vzdálenou tak upoutati, že jakoby primrazená nemůže pokračovati v řeči a v práci.

Na prvém místě zmíniti se musím o žertovném přerušení po-vídavosti družbovy pomocí čar. Jde-li týž zvát na svatbu, tu jakmile vstoupí do světnice, třeba jen nůž a dvě vidličky tajně vsunouti do výklenku nad horním prahem dveří a on, jindy povídavý,

zastaví se a------pachatelé mohou se těšiti z jeho rozpaků. Avšak

chytrý-li jest, již předem může se prý na takovéto nepříjemnosti připraviti. Má míti při sobě též nůž a vidličky, a pozná-li, že mocí nějakou jest tísněn, nechť vyjde do síně, podívá se na nůž a vidličky shora proti ostří a potom může dále bez překážky hovořiti.

Známější poněkud jest způsob, jakým lze zastaviti povoz nějaký. Vskoěí-li někomu při mlácení zrnko žita do úst, má je nedotýkaje se ho rukou vložiti do papírku a chce-li někoho s povozem přimraziti, nechť vloží je do koleje. Nehne se s místa. Pomoc