str. 385
Někdy se stane, že některá holka neb pachoHček zemře a rodiče mu vystrojí slavný pohřeb, řkouce: »To je poslední, co od nás dostane, více už potřebovat nebude.« Pozvou k tomu pohřbu i družičky, aby se posledně rozloučily a ku hrobu doprovodily, že ji už více vidět nebudou. Dívky se zase strojí, dávajíce si na hlavičky zase své milé věnečky. Která spoludružka pozvána není, ta pláče. Snad ani ne tak pro zemřelou spoludružku, jako proto, že nemůže jíti ve věnečku. I zemřelou pannu okrášlí věncem, by se s ním těšila i v hrobě.
Tak vždycky o každé slavnosti jen věncem se okrašlují. A když tak ověnčené kráčejí, těší je nejvíce věneček, a je jim to nejmilejším strojením.
Když panna v letech tak dospěla, že se vdávati může a slaví svatbu, vezme si o svatbě, o té své největší slavnosti, naposledy na hlavu věnec, buď rozmarinový neb květinový. Ke svatbě pozve si nejmilejší spoludružky za družičky ve věncích. Pak o svatebním veselí nevěstu ženy vezmou a odvedou ji do vedlejší sekniěky, aby ji »v o čepily«, totiž aby ji věnec z hlavy sňaly a čepec na hlavu upravily. Že už nesmí věnec nositi, »že se provdala, že už jest ženou,« že musí o slavnostech, ku kterým půjde, nositi na hlavě jenom čepec. Nerada se nevěsta při tom čepeni s věnečkem drahým loučí, pláče, když ji ho s hlavy berou, rulíky neb copy rozplétají, krásné vlasy učesají a podhrnou, ponejprv na hlavu čepec dají. Při tom zpívají:
Už ten věnec zelený z hlavy mi skládají, místo něj čepec bílý na hlavu dávají.
Abych v něm chodila a v něm se těšila, až do nejdelší smrti z hlavy ho nedala.
Ach, vy milé, družičky, co za mnou stojíte a mě smutnou nevěstu zhola nebráníte.
Až přijde ten váš čas, nebudu chránit vás, vezmu bílý čepeček, na hlavu dám vám zas.
|
Obyčejně mívaly nevěsty čepec bílý, tak zvanou holubičku s křídlama. Bohaté nevěsty měly čepec stříbrem neb zlatem vyšívaný a granáty, barevnými kaménky všelijak vykládaný. Když měla být svatba, teprv dávali rodiče nevěstiny vyšívati čepec švadleně, která to uměla, jako i všechen ostatní nábytek. Než ohlášky po jedné prošly trvalo to tři neděle a do té doby již musela býti celá výbava nevěstina v pořádku. Pakli nebyl do té doby čepec vyšitý, musela býti svatba o týden odložena jen pro čepec, aby ho každý viděl, jak se bude o svatebním veselí nevěstě na hlavě třpytiti.
Když se nevěsta ještě vdávati nechtěla, buď že se jí ženich
neb něci jiného nelíbilo, těšila ji matka: "Dyť budeš mít taky zla-
|
