str. 386
tej čepec s drahými kameny, kerej bude koštovat 40, ba snad i 50 zl, svítit se bude jako slunce a večír z něj budou jiskry lítat.«..,
Po svatbě jde-li mladá ženuška k nějaké slavnosti jako na svatbu a vystrojí se co nejlépe, tedy již s čepcem na hlavě. Chybují tedy malíři, kteří na svých obrazích malují selská děvčata s čepcem na hlavě. Venkovská děvčata nosí o slavnostech jen v ě-nec. Když pak se provdají, nosí jen čepec. Každá by velikého posměchu a pomluvy utrpěla, kdyby si o slavnosti, jsouc svobodná panna, vyšla v čepci, anebo jsou provdaná, vzala si na hlavu ještě věnec. Hned by jí vytýkaly, že jí to nepatří, a psí hlavu by na ni strčily.
Ještě něco o rozmaríne, ze které věnce a věnečky k slavnostem vijí. Rozmarina byla vážená květina ve mnohých domácnostech. Pěstovali ji na oknech v hrncích a o masopustě, kdy nejvíce svateb bývá a kvítí žádné, tu byla vždy zelenající se rozmariua hledána. Jestli se v celé vsi nenalezla, poslali pro ni buď do zámku neb do města k zahradníkovi a ten ořezal nejlepší pruty rozmaríny ze svých keřů a za každý proutek žádal po stříbrném dvacetníku. Za 6 proutků 2 zl. stříbra. Dříve však se ptal, k čemu rozmarínu chtějí? Na svatbu ji"prodal. Ale na pohřeb na věnečky ke hrobu dáti ji nechtěl, že jak začne ve hrobě rozmarina hniti, i jemu ty keře, z nichž ty proutky ořezal, vadnou a zahynou. Věnečky a proutky ze svatby, zasadili si mládenci i družičky do hrnku, aby se ujmuly a dále rostly. Kterému se neujmula, toho škádlili: Nejsi poctivý, neujmula se ti ze svatby rozmarina!
Jiří Volný:
Píseň o lnu a konopí a předivu*).
Název písničky: Kratochvilná píseň o předivě lnu a konopí, všem hospodyňkám s předivem zacházejícím k obveselení vydaná a vytištěna. V Litomyšli, 1812. Zpívá se: Vstávejte chaso nastal, atd. Poslechněte mně, kdož libost máte, bedlivě, pilně uši nastavte, budu zpívati, hrozné tyranství.
*) P o z n. re d. Vydal jsem r. 1894 J. Volného, ovčáka v Kratono-háoh, Písně kratochvilné, podle rukopisu v bihliothéce Musea království Českého. Mezi nimi jest také píseň o předivu, o lnu a o konopí, se znaleckým popisem veškeré práce se lnem, zároveň s názvoslovím lidovým. Vyslovil jsem tenkráte mínění, že písně J. Volného, složené v duchu lidových písní, asi zdomácněly v lidovém podání, jak usuzuji z jednotlivých slok z jeho písní, přebíraných do písní poutních a jarmarečních. Přímý důkaz toho podává píseň Volného o lnu a konopí, jejíž přetisk z polovice věku XVIII. mám tu před sebou. Byla otištěna s nepatrnými změnami a na konec s narážkou na skladatele. Zdá se však, že narážce té přetisko-vatel asi valně nerozuměl.
|
