V stoupách zniózdějí, stlukou na kusy, však nepoznali předkové naši, jaký užitek z hadru bejt může, když měli knihy z kůry a z kůže.

Neb z hadru krásný papír pochází, kterýž okršlek světa prochází, slouží všem stavům, v potřebách platných, na předních místech při lidech vzáctných.

A nic dražšího v světě nemáme, nad slovo Boží, který slej-cháme, jenž dobře vede, křesťanské víře, to zachováno jest na papíře.

Co pak na papír přichází více krásných obrazů hned na tisíce, lidé je mnozí velmi milují, světnice nimi ozdobují.

Žáci študenti, též potřebují, na něm se čísti, psáti učejí, mnohý na kůru z partesu zpívá, z jiného zase velký pán bývá.

Jakož pak všeckno, konci přichází, též papír svého cíle dochází, červům a molům za pokrm bývá, jakož tak všemu ten svět platívá.

Zavírám píseň, o lnu zpívání, komu se líbí dát paták za ní, může těch peněz nelitovati, tuto písničku si zazpívati.

Bude-li znáti kdo v tom omilnost, přiložím k tomu platnější pilnost, mají mně míti času každého věrný, upřímný, k službám V ol n é h o.

O životě a činnosti rychtáře ve vsi.Proseči na panství Habrském, Vojtěcha Koťary (Kotiai'y), jenž skládal jako nadaný samouk písně mravokárne, podal jsem v Českém Lidu již několik statí a otiskl jsem písně celé i ukázky z nich. Tuto podávám dodatky k životopisu Koťarovy dopisy, jež si dal přivázati známý vlastenecký kněz Václav Pěšina k ostatním listům souvěkýeh vlastenců ve zvláštní knížku. Vykládá v nich o své tvorbě literární, o nemilých zkušenostech, když na popud neznámého faráře z Moravy dal tisknouti píseň a draze ji zaplatil a farář z Moravy nic mu nepřispěl. Škoda, že čtyři písně, o kterých se zmiňuje jako o předlohách, nejsou v dopisech vloženy.

Dopisy tyto podávají pěkný obraz o ušlechtilosti a vzdělání prostého občana samouka, jenž svým přičiněním a láskou ke knihám vyšinul se z mezí tehdejšího vzdělání venkovského mezi tehdejší buditele a spisovatele, byv poctěn i hodností rychtáře v Proseci.