Dvojí cti hodný, Vysoce učený, Velebný Pane! Důstojný duchovní Otče. K Vaší Velebnosti! Hluboce se skloňuji, a uctivě ruce líbám! nemohu přijmutí dobrého, skrze nevděčnost, odmlčeti — ja jsem dne 5. Února b. r. od Vaší Velebnosti, skrze mého bratra, obdržel přátelské pozdravení, ještě s darem jedné krásne sklenice, s tím doložením, abych jí, na zdraví Vaší Velebnosti při trunku potřeboval.

Tento nenadali a pro mně velice ctný ouěinek, — pronikl srdce me radostí a velkým potěšením, že se tak důstojným (tit.) P. Přítelem honositi mohu; neb uznávam, že ta oběť, jest důkazem u-šlechtilého srdce! má u mně drahou cenu; — přijímám ten památky hodný dárek, uctivě s vděčností a s srdečným díku činěním! Který pro vážnost Vaší Velebnosti! i mým potomkům, v šetrnosti, zachovaný zůstane. — Tím jistějc, poněvadč me obírání s dobrým trunkem, jak v šenkovnách, tak doma, jen pouhá náhoda jest, a to ještě zřídka, též na krátce. — Abych ale předce povinnovane úctě Vaší Velebnosti! zadost učiniti mohl, beru sobě smělost (při suchu sice) však ale upřímně, z dobrého srdce tu samou uctivost, skrze me, zde kladené pero užiti.

Vinšují tehdy a žádám: Nebeského všeho dárce! aby Vaší Velebnosti! dobrého stalého zdraví požehnati, a v něm na dlouho — na dlouho — zachovati ráJčil, ve všech duchovních pracech a snažnostech, v těchto převracených každou zlostí nakvašených časech, s milostí ducha Svatého k síle napomáhal, a ode všeho zlého, ochraňoval! — někdy pak po skončeném bojí v zdejším rytěřovaní, mezi vítěznými služebníky svatyně, s přislíbenou korunou v životě věčným, oslaviti ráčil. — S tim oumyslem a žádosti, zůstávám na mých (ac nehodných) prosbách k Bohu! stálím pamětníkem zavázaný. Poroučeje se do památky při nejsvětější oběti Vaší Velebnosti! věrný upřímně milující přítel a ctitel — Vojtěch Kotiara, vrchní richtár v Proseče na panství habrském. Narozen 1742 roku dne 22. dubna, od roku 1800 vdovec. V Proseči dne 25. Února 1816. —

Na 2. listě poznámka: »Jsou zde přiložené 4 rozdílné písně mými myšlinkami složené s opravením některých chýb, od Tiskařů.«

Dvojí cti hodný, Vysoce učený, Velebný Pane! obzvláštní vážnosti zasloužilí, důstojný duchovní Otče!

Před Vaši Velebností! hluboce se skloňují a uctivě ruce líbám! Když si dovolují tuto (s mou sice chatrnou prácí složenou opovrženou píseň) Vaší Velebnosti obětovat — nic nejni nového — toliko nove ze starého, a proto nynějším mnohým světakům také nic milého a vzaetného— Kteřížto aby své vymyšlené nové mody