vzhledem staré pravdy neurazili, za to, co starého jest, se stydějí, a sobě zošklivují, pravdy tak, jako noční sovy světla, nenavidejí a jí se štitějí.

K vydaní teto písně, pohnul mně (skrze dopisovaní) jeden (tit.) pan farář, až z Moravy, který me předešle písně všeckny cokoliv jsem jich měl po příležitosti odebral a ještě až na sta, více jich míti žádal. — Abych tehdy s touto zde přiloženou, jeho žádost naplnil; jak mi možno bylo v ten obsažený smysl jsem jí uvedl.

A když v roku 1816 od SI. Censury potvrzenou jsem obdržel, odeslal jsem přepsanou témuž p. faráři k nahlédnuti. On mně odepsal poděkovaní s tím doložením, jak mnoho by as 400. tištěných exemplářů na pěkným papíře s vysazenýma notama, koštovalo. Odeslal jsem odpověď, že prve vědět nemohu dokavadž s Impreso-rem sářm mluvit nebudu; což se stalo v minulem 1817 roce na neděli Cantate o Kutnohorsky pouti, — Impresor ale za těch 400. Exemplářů, za každý kus zvlášt, 9 tr. požádal, ten náklad mně samému podniknout, přicházel pravě citedlný — spoléhaje se ale na ulehčení pánů milovníků (vsak omylně) smlouvu jsem na 7 tr. zavřel. Noty ale sázet odepřel, že takových nástrojů nemá, toliko že asi na dvouch stech klíženého papíru, vytlačí mezi prvním veršem prázdne linie k lehčímu perem jich vysazení, — s tim jsem také zůstal spokojený, maje takového umělce v domě — co mu ale mezi tim tak hloupého připadlo, že také celí první verš patricí mezy linie vypustil, a mně takovou ještě zbytečnou omrzelou práci zanechal, vědět nemohu, chcili aby každý verši porozuměl, musím z ne j vět -čiho dílu sám jej psát. —

O tom všem mem podniknutí, hned jsem vědomost dal onomu panu faráři, čas doložil, kdy písně obdržím, jak mnoho bude poroučet že po příležitosti odešlu? — On mně odepsal velké obdivaní nad drahotou s doložením svých mnohých obtížných okolostojíěno-stí, s napomenutím, abych se od tak velikého nákladu zdržel, že za krátky čas, bude rad Impresor za VA tr. jednu tlačit, to navržení pro mně, bylo pozdě, ja měl jíž písma doma. — Odeslal jsem mu toliko 4. knihy a On až potud, o víc se nehlásí — následovně za me překvapení, sám jsem se potrestal, když za těch 400. vejtisku (bez potřebně) s dodaním 50. fl. dost těžko obstarávat sem musel, a sam sotva třetinu na můj náklad shledal — mnoho rozdal, přitom také seznal že mnohým ani darovaná vzáctna nebyla, — tak jsem raději ostatní, as polovic, ležeti nechal! — buď to všeckno Božské Prozře-tedlnosti poručeno! Jestliže při tom můj oumysl jest Bohu milí a prijemný, dost na tom mám, a aby příjemnější učiněn byl, zaviram jej do nábožne památky při nejsvětější jemu složené Oběti od Vaší Velebnosti. — Jenž zůstávám nezmenitedlným pravým ctitelem. — Vaši důstojné Velebnosti nejponíženější služebník Vojtěch Kotiara. Ve vsi Proseči dne 24. Března 1818.