Dvojctihodný Vysoce učený Velebný Pane, Siavnou Pověstí ověncovaný, Důstojný v Bohu milí Duchovní Otče!

V duchu poníženém Vaší Velebnosti hlubokou poklonu činím a uctivě ruce líbám. Když s těmito řádky, chci mou uznalo st z ou-myslu vděčného obmeziti.

Ja sem dne 15. Listopadu, měl neočekávanou radost a potěšení skrze knihy od Vaší Velebnosti, k zapůjčení doručené, neb má vnitřní žádost! kterou jsem skrze opovažlivost, a jiné nepříležitosti u sebe zamlčoval; mýmo nadání se vyplnila — ačkoliv sem 2. z nich, že takové sve k nahlížení mam, na spátek odeslal? proto předce již to ochotne upřimne mínění s třetím svazkem básní Štěpniékových žadost mou spokojilo. Obzvláštně dvoje psaní, jsou k memu potěšení za důkaz lásky! obětí nejmilejší! Které pro vzactnost tak důstojného Srdce sklonění se k opovrženému sprosťáku, jsou v nahlížení z vážnosti, líbáme a na budoucnost, i potomkům k potěšení zachovane zůstanou; Toliko v nich pozorovaný veliký vzhled na me zásluhy, mně zarmoutil a činí horlivého, aby obmezene na ně důvě-ření, pro vhodnost mou, nebylo omylné, neb já člověk hříšný jsem, nevím, zdaliž milosti, neb nenavistii hoden jsem. A pokudž co milého neb dobrého při mně se zdá? to všechno patří Bohu! — mně zůstává povinost, abych za uznale dobre, aspoň tak, jak možne jest, vděčnost ukázal, vědouc že nevděčnost, jest největčí ohavnost!

Pročež: Vaší Velebnosti! za všechen jakýkoli z lásky k memu potěšení prokázaný oučinek! ve vší uctivosti díky činím! a spolu tyto básne Štěpničky s opačným poděkováním zase odvádím Hlasatele a básně Neymanovy s požádanými písněmi o očistci, 10. vej-tísku, již sem odeslal a niní ještě 4. přiložil, za ně 1 fl. vděčně přijal.

Jedné knížky (male sice nepatrné) jsem od dávna žádostiví nazvane Sedmdesatero Přemyšlovaní které Knížete Brunšvika pohnuli, aby náboženství Protestantské opustil, a katolického se přidržel; — ta by mně byla velice milá by možne bylo k dosažení, měl sem takovou, a skrze půjčky, za nemilou odměnu, přišel sem o ní, jakož i o jiných víc.

Habrskemu p. faráři s jeho Jemnost Paní sestrou pospolu přítomným, splnomocnené pozdravení, uctivě sem vyřídil, a psaním dokázal, ukázali na sobě příjemné potěšení dekujíce s velkým litováním Vaší Velebnosti pro snášení všelikých obtížností a nesnaží mezi tolika bludaři, vyjadřujíce se s upřímnou přižni, někde velkého Slavného Města pro hodnost a zasloužilost Vaší Velebnosti! — a ujišťujíce se dobrou nadějí, že se to brzy stane, Já pak při poslouchaní Jich! s mými myslícími přejícími přídavky — také sem nechtěl s mlčením, v zadu zůstat — v kterémž oumyslu tyto me řádky, víc srdcem, než perem — s mou k Nejvyššímu žádostí! zavírám — poroučeje se do horlivé nábožnosti při nejsvětější Bohu