hladem umořená budeš, potom už nemáš déle zaháleti a mne klamati!« S tím se královna odvrátila, vyšla z chyže a treskla dveřmi.

Jen teď ještě Liduška byla v strachu, studený pot jí kapal s čela, když si na příští den pomyslela. Co měla začíti? Naposledy krútila lenu na kolovrátek, sedla si k němu a začala přásti. Ale jakože měla i při tom vytrvati ona, když tak lenivá byla a tak. zase od předení přestala, postavila se k oblouku a hlasitě plakala až do večera.

Rázem zaklepá kdos na oblok, Liduška pohledne a uzří tři ohyzdné staré baby. Jedna měla tak dlúhou spodní gambu (pysk), že jí až na bradu visela, druhá na pravé ruce tak veliký palec, že ním dlaň celou zakrýti mohla, třetí tak širokou pravou nohu, jakoby ji s cepami byla rozmlátená bývala. Jak je Liduška uzřela, předesílá se velmi a odskočila od obloka zpátky. A)e stařice se mile proti ní usmívaly a kývaly, aby jim oblok otevřela a nic se jich nebála: »Dobrý večer, šumné (krásné) děvčátko,« řekly, »co že tak žalostně pláčeš?«

Liduška nabyla ducha a odpověděla plačíc: »Ach, jak žeby já ubohá neplakala a nežalostnila, když mi naloženo, abych všecek zde a ještě v jiných dvou chyžech nakladený len spředla.« Tak rozprávěla dobrým stařenkám, všecko co se s ní stalo, a i to doložila, že jí královna slíbila, když všecek len spřede, svého syna za manžela a s ním i královskou korunu.» Ale co mi to všecko spomůže,« říkala dále, »já t>okud budem živá, tolik lenu nespředem.«

Na to se zasmály stařice a řekly: »Jestli nám slíbíš, že nás na svou svadbu pozveš, ku sobě k tabuli usadíš, a jiných hostí se za nás hanbiti nebudeš, tedy se uvolujeme, všecek len za tě spřísti, až se tomu podivíš, jak spěšně nám to půjde.« »Ach, jak s radostí vám všecko k vůli učiním,« odpověděla Liduška, »jen počnite čím spíše.?

Tři stařice vešly oblokem do chyže, poručily Lidušce, aby si lehla spát a přičinily se hned k práci. Stará s velikým palcem táhala niti z lenu, ta s velikou gambou je slinila a ona se širokou nohou tahala kolesko a práce jim šla jak by mihal. Jak se ráno rozednívati začalo a Liduška z postele vstala, viděla s radostným překvapením mnoho pěkné rovné příze, že jí srdce od radosti skákalo; v lenu ale byla už taká díra, do nížby se byla sama směstnati mohla. Stařice se odebraly a slíbily, že na večer opět přijdou a uletěly otevřeným oblokem.

O polední přišla královna nahlédnouti, zdali Liduška opět zahálela. Ale jakž také množství utěšené příze uzřela, užasla se nad tím, její čelo se vyjasnilo a. pochválila Lidušěinu pilnost.

V soumraku stály opět tři staré matky u obloka, kterýž jim Liduška s radostí otevřela. Tak to šlo každou noc, v soumraku přišly, na rozvidnění odešly; a když Liduška spala, ubývalo vždy