lenu v chyži, až cele prázdna byla. Pokaždé když královna do chyže

0 poledni přízi přehledati přišla, nemohla se dost na pěkné přízi nadiviti a nevěděla se dosti její pilnost a způsobnost nachváliti. Víckrát řekla: »Mé zlaté dítě! jak litují toho, že sem ti z počátku ublížila.« V druhé chýži též tak spěšně len ubýval, a když se i ta vyprázdnila, začala královna přípravy k svadbě dělati; naposledy jak už i v třetí chyži lenu jen málo bylo, děkovala Liduška dobrým stařicem celým srdcem, že jí tak z nouze pomohly, tyto ale odpověděly: »Jen nezapomeň na tvůj slib a uvidíš, že neobanuješ.«

A když už ze všech třech chyži len spředený byl, bylo už všecko k svadbě hotové. Mladý král se velmi těšil ve své mladé, krásné, pilné nevěstě a řekl jí jednoho dne: »Žádej, co chceš ode mne a máš to míti.« Tu se rozpamatovala Liduška na tři stařice a odpověděla:, »Já mám doma tři staré tety, ony jsou sice chudé, ale prostých mravů a mnoho dobrého mi prokázaly; dovol, ať je na svadbu pozvem.« Vděčně k tomu mladý král a jeho matka přivolily.

V den svadební, právě když hosté k stolům sedati počaly, otevřely se dvéře a do síně vkročily tři stařice, pěkně starosvetsky oblečené, Jen co je uzřela mladá nevěsta, šla jim vstříc a vítala jich: »Buďtež mi pozdravené, drahé tety, a celým srdcem vítané! poďte a sedněte si podle mne ku stolu.«

Hosté jeden po druhém pozeraly, a byli by se všichni rozesmáli, kdyby se byli krále neobávali; král sám jako i královna se zapálili v tváři jak růže, ale nesměli nic mladé nevěstě říci, když jí už byli k tomu pozvání přivolili. Při stole kladla Liduška sama jim najlepší kousky na tánere (talíře), nalívala jim najlepšího vína a makala (nutkala, pobízela) jich přívětivě, by jedly a pily. Když po stole všickni povstali, přiblížil se král ke stařici se širokou nohou a zeptal se jí: »Milá matko, povězte mi prosím vás, odkudže to pochází, že je vaše noha tak velmi široká?« »Od předení, vznešený královský synu, od předení.« A on se obrátil k druhé se širokým palcem a zeptal se: »Co toho za příčina, dobrá matko, že tak široký palec máte?« »Od předení, vzácný pane, od předení.«

1 šel ještě ku oné s velikou spodní ganibou a zeptal se: »Milá matko, odkudže máte tak velikou spodní gambu, která vám přes bradu dolů visí?« »Od předení, vznešený pane, od předení.«

Když toto mladý král slyšel, zděsil se velmi a zapověděl navždy své krásné manželce kolovrátku se dotknouti, aby i ona tak širokou nohu, veliký palec a škaredou visící spodní gambu nedostala. V tom zmizly tři stařice ze síně a nikdo nevěděl, kam se poděly. Jen Liduška je požehnávala v srdci, kolikrát si na ně vzpomněla a nikdy tak ochotně žena rozkazu svého manžela neuposlechla jako mladá královna králův zákaz o předení.