Slavení svatvečera před 1. májem zapalováním ohně r. 1860.

Toho večera, hned po súmraku při větru silném studeném, západním, rozžehali chlapci zdejší na Ptáku, na nábřeží severovýchodním, oheň ze' dříví, a na tom napalujíce chvojšťata čili ometená světniční a chlévní pometla, některá v kolomazi namočená, běhali s nimi divě sem tam po poli hulákajíce, někdy řadem za sebou jdouce, držíce hořící, plápolající pometla vzhůru, někdy zase do výšky je vyhazujíce i s břehu dolů metajíce. Pometla ty hledí každý zrostlejší chlapec už některý čas před tím zaopatřiti si, doma, aneb i jinde, a když nastává večer ten, běhají jako šílení po domech, a berou i ze síně i z chléva ledakdes pometla, ometená, ba i dobra, jen když se jich molura dopíditi, takže každá hospodyně i děvečka hledí před večerem vše pometla ukliditi, a dům i chlév dobře uzavříti.

Toho dne před sv. Filipem a Jakubem podle zdejší pověry musí všecko v chlévech býti zpraveno a poklízeno, dobytek nakrmen i podojen, dříve nežli slunce zajde, a chlévy zavřeny, sice by čarodějnice měla moc tomu chlévu a dobytku učarovati, uškoditi. Proto také toho dne před západem slunce musí se ratolest čerstvá z břízy nebo vrby neb z jiného stromu do hnoje před chlévem po-kopeného zastrěiti, aby čarodějnice neuškodily, které toho večera namazavše se čarodějnou mastí, kterou na ohništi v kuchyni při-pravujou, a po té sednuvše na pometlo rozpálené komínem vyjíždějí, těkajíce tak v povětří. Tu, kde najednou ratolest v hnoji zastrčenou, a kde před slunce západem nebylo v ehlévích poklízeno, čáry své provozujou a škodí dobytku.

Když tak ve vzduchu těkají, a sem tam na pometlech se zmítají, nebezpečno jest na jednu neb druhou prstem ukázati, sice střelí na toho člověka, prst mu raní neb nehojed na něm způsobí. Protož také jedno as llleté děvce, když jsem na Ptáku na to chlapcův s pometly hosání se díval, a Boženu za ruku držel, tato pak u-kazovala, že támhle u Starého Plesu také čarodějnice létají, ihned ji napomenula, aby prstem tam neukazovala, sice se jí udělá prst bolavý.

Bylo to velebné podívání, když kolem po celém obzoru ty ohně, vlastně pometla od chlapců řadem nesená, a do povětří vyhazovaná, jako hvězdy plápolaly; památka to starodávná z doby pohanské, kdež toho večera slaven příchod a počátek máje, dobu to probouzející se síly přírodní a všecky tvory zemské i plody omla-znjící, ze spánku zimního budící, totiž dobro- a divodějnou moc slunce nebeského, vše oživujícího teplem svým. (Zápis v denníku kněze Fr. Petery v Jaroměři r. 1860.)