Předchozí 0398 Následující
str. 397
@S@397 J. Bruderhanz:

Písnička s ozvěnou: Kuku z XVIII. stol.

1. Ach, zdál se mi v noci sen, kuku, že jest můj milej přišel sem, kuku, já procítím, tu nic není, jenom mé srdce toužení, kuku, kuku, kuku.

2. Kýž mám poslíčka tajného, kuku, poslala bych pro milého, kuku, běž mi poslíčku, jako pták, pozdrav milýho nastokrát, kuku.

3. Poslíček k hradu dobíhá, kuku, můj milej z okýnka hlídá, kuku, běž můj poslíčku zas domů, že tam dnes bejti nemohu, kuku.

4. Až zejtra brzy raničko, kuku, dříve než vyjde slunečko, kuku, slunečko z hory vychází, můj milej se nenachází, kuku.

5. Můj milej jede po mostě, kuku, pod ním koníček za dvě stě, kuku, pod ním koníček vyskakuje, mé srdéčko se raduje, kuku.

6. Koníček zlámal nožičku, kliku, můj milej srazil hlavičku, kuku, počala se ho hned ptáti, má-li felčara jednati, kuku.

7. Felčara ty mně nejednej, kuku, raděj mi hrany zvonit dej, kuku, zvoňte hrany na vše strany, umřelo mé potěšení, kuku.

8. Umřel mně bílý z růže květ, kuku, který byl dražší, nežli svět, kuku, kterého jsem milovala, teď nyní jsem ho pozbyla, kuku.

9. Byl mně nad jiné milejší, kuku, opustil mně v čas nynější,

»kuku, poněvadž ho mít nemohu, poroučím jej Pánu Bohu, kuku. 10. Ach lásko, nestálá's byla, kuku, že's mně s milým rozloučila, kuku, nepočala jsem milovat, nyní musím zas tak nechat, kuku.

11. Ach, kyž jsem s tebou pohřbena, kuku, abych lítosti neměla, kuku, nebo veselá nebudu, když si na tebe vzpomenu, kuku.

Směs.

Strašidlo (mlynář) na Vlašimsku. O jednom poli na Vla-šimsku říkají, že na něm straší, o půlnoci prý tam chodí zamou-čený mlynář a vzdychá jako když pod břemenem. A prý tak musí choditi, dokud ho někdo nevysvobodí, jenž ho tu o půlnoci potká a bez bázně propoví k němu slova, kteráž by měla účin, aby zakletí přestalo. A jak to přijde, že mlynář tam v noci chodí, lid takto vysvětluje: Na onom políčku prý si stavěl jeden chalupník, že ale stavěl bez povolení a že jest pole mezi lesem, proto mu to dali sbořiti, prý proto, aby se tam nic zlého nemohlo díti a že to na samotě, neboť se tam mnoho kradlo. Chalupník se nad zbořeništěm rozplakal a nepřeživ to umřel. Zříceniny a dříví lidé rozkradli, že neostalo nic. V noci prý nejvíc nosil podruh Mareš a


Předchozí   Následující