str. 399
chce-li být zahanbená. Zapsáno dne 25. března 1844. Poznámky I. J. Hanuše 9. Viz Zíbrt, Toě se a vrč, kolovrátku (Veselé chvíle v životě lidu českého) 1909.
* Posměšná místa pro nedůvtip ducha, kterýž obyvatelům jejich se přičítá. V Cechách: Přelouč a Rokycany. Na Slovensku: Kocourkovo. V Rusku: Pošechonci a Čuchlomci (Bodí). V Polště: Mazurové. V Bavořích: Münchhausen. U Starých Řeků: Abdera. V Moravě: Mrákotina. Obyvatelé vsi Chotěsic, blíž Kopidlna, domnívají se, že jejich fara stojí uprostřed světa.
Zápis V. K r o 1 m u s a.
* Pelesta, pelesa, slunečko, Majdalenka. Pelesta, slunečko, malý, červený, někdy i žlutý brouček, velký za polovic čočky, černými puntíěky pokropený; říkají jemu také Majdalenka. Když ho mládenec najde, vezme jej na ruku, a dá lézti po prstě; když doleze brouček na konec prstu, zůstane státi, jakoby se rozmejšlel, a potom roztáhna křidélka, uletí šikmo pryč. Když se má již k odletění, říkají mládenci: »Pele, pele, pelesta, kdo bude má nevěsta?« Na kterou stranu se brouček dá, z té dostane hoch nevěstu. Podobně činívají i děvčata a zpívají: »Rej, slunečko, rej! Hory, doly skrej. Ukaž ty mně tu stranu, na kterou se dostanu, kde je můj milej.« Aneb: »Pinko, linko! Leť na zlatý okýnko: u.kaž ty mně tu stranu, na kterou se dostanu.« Karel Žižka.
* Znění v uších, pověra staročeská. Mluví-li kdo o jiném, znívá tomuto v uších; a to, mluví-li věc dobrou, zní jemu v uchu pravém, pakli ne, v levém. Srov. Podkoní a žák, skladlra staročeskou: »... léčby byla baba Mucha, tožť jie nepovzní u ucha.« (Starobylá sklad. V. 185.)
* Snové a jich vyjevení se. Nejstarší Passional v bibliothece Musea království Českého na str. 70: Tu slušie věděti, že jsú rozliční snové pro dřevnie myslenie; neb o němžto člověk mnoho myslí, o tom že snové rádi dějí, a ty že nikdy nezráčijí. A o těch snech praví múdrý Šalomún: »Kde jest mnoho snuov, tu jest mnoho ješitenstvie.« A jeden mudřec řekl: »Na sny netbaj.« Druzí snové jsú ot vnitřnieho přirozenie: jsúli studeného přirozenie, zdají sě jim snové, by v ledu, neb v sněhu bývali; pakli jsú horkého přirozenie, s uohněm sě obcházejí; pakli jsú těžké, hrubé mysli přirozenie, tehda ve sně umrlčie a strašivé sny jmievají; pakli krve mnoho mají, črvené barvy ve sně vídají. Protož jakž praví pohanský mistr Aristotiles: »Dobří lékaři po snech přirozenie člo-věčie poznati jmají«; a tací sě snové nezraěijí, ale jen vnitřnie přirozenie znáti dávají. Třetí snové jsú od nebeských hvězd moci vlitie; a ty sě snové pod dalekým rozómem znáti dávají. Jakžto sě přiházie každému podlé přirozenie: některým sě zdá, by jim zub ve sně vypadl, to jim pohvězdie znáti dává, ež jim přietel umře;
|
|
