nie. která na jablce, na oplatce neb na listě, neb pro zuby, ješto na stěně škohrtají, leč na vuzi — zapověděni jsú kostelem (církví).« Kazatel Zámrský ve své postille (vyd. r. 1590) horlí proti těm, kteří »pověrečné škartičky a lístky, všude Jesus, Jesus, Jesus popsané na hrdle nosívají.« Obrací se zvláště proti těm, kteří evangeliu sv. Jana zázračnou moc připisují a na krku přivázané stále nosí. A Žalanský praví, že »pověry z nadchnutí ducha pokrytského mnohé se zlíhly, že kdo by to evangelium psané a na hrdle zavěšené nosil, že veliké štěstí míti a před zimnicí i před bouřemi, hromem a jinými nebezpečenstvími ssebou bezpečen bude. Jako teh dáž, tak i posavad mnozí toho textu evangelia zle užívají, jej v stříbře, zlatě, aksamite zavřený na hrdle nosí.« Že tato důvěra k amuletům byla rozšířena jak mezi lidem prostým, tak také u urozených, vysvítá ze psaní Zuzany Černínové synu Humprechtu. »Posílám Ti teď grošíček zlatý s svého hrdla, který jsem od mnoha let nosila proti mornému nakažení. Mé nejmilejší dítě, jsi-li na mne tak laskav, nos ho na hrdle, dajíc ho na ňákou pentličku.«")

Účinným, prostředkem k uzdravení jest dle domnění lidu též napodobenina nemocného údu, jež pak věnuje se chrámu v místech poutnických nebo klade se na oltář lesní kapličky s domněle zázračným obrazem nebo se soškou. Lid věří, žer obětí takovou bude dotyčný úd uzdraven. Napodobeniny ony bývají nejčastěji voskové a jinak urobeny. Koho bolí hlava, obětuje podobu hlavy, koho noha, nohu a pod. Matka, jíž churaví dítě, obětuje děcko voskové. Obětující domnívá se, že bude prosba jeho za uzdravení některého údu vyslyšaná, po"ioží-li k obrazu, k soše, podobu téhož údu. Symbolický výklad jej přivádí k úsudku onomu, symbolika pak jest nám klíčeni k výkladu tohoto obyčeje.7)

Jako vůbec v podání národním symbolika má veliký význam, tak i v léčitelství lidovém důležitou symbolika hraje úlohu. Symbolickým činem nemoc lze přenésti na jinou věc nebo osobu. Nej-ěastěji neduh se přenáší na strom; nemocný přijda před slunce východem ku stromu, pověsí naň věc nějakou, již měl u sebe na holém těle (obyčejně část oděvu), a rychle se vzdálí. Nesmí býti ovšem od nikoho při tom viděn, chce-li, aby si tak pomohl od nemoci. Kdo sejme dotyčnou věc se stromu,1 na toho nemoc přejde. — Nemocný nechť podrží u sebe 3 hodiny a tři minuty nějakou cennější věc, kterou pak někam na cestu pohodí; kdo věc onu zdvihne, sám nemoc dostane, kdežto chorého opustí. (Zásada u Žel. Brodu.) — Při oblíbeném přenášení nemocí měly a stiad dos-ud mají veliký úkol pruty ostružníku oběma konci zakořeněné. Byl-li nalezen dosti