čený v kořalce, při sobě nosí nebo žvýká, jest chráněn před nakažlivými nemocemi. Zvláště účinným lékem jest bedrník proti moru. České a haličské pořekadlo zní: »Bedrník, v moru lík.« A když byl kdysi veliký mor v zemi moravské, zvony samy zvonily:

Cendelia, bedrník, od nemoci dobrý lík (Mor. lid 190).20)

I proti samé smrti poradily divoženky lidu bedrník, zpívajíce:

Bedrníku bedrný,

jak jsi ty peprný!

Kdyby lidé věděli,

rádi by tě jídali,

ani by tak nemřeli.21)

Otázal-li se kdo divoženky, proč tolik let žije, odpověděla: »Jídej polévku s bedrníkem, budeš také dlouho živ.«22) Leckterý pak kmotr Bumbal zazpívá si, »Když se tak pivíěko pění«:

Pime pivo s bobkem, jezme bedrník;

nebudeme stonat, nebudeme mžít.23)

Jiné koření hojí všecky nemoci a rány i bolesti; jest tak mocné a divotvorné, že had přeražený, možno-li mu jen k onomu koření se doplaziti a ranou jeho se dotknouti, opět celý od něho odchází. Kdokoli však chtěl lstivě vypátrati, která to bylina jest, nikdy se toho nedověděl, ano nikdy s tou neb onou pohromou se neminul. Až bude v tom vůle Boží, náhoda prý sama divotvornou tu rostlinu objeví.24)

»Před kozičkou (květem bezovým) smekni, před heřmánkem klekni,« napomíná přísloví, uznávajíc takto nesmírnou důležitost obou zelin. A »koní mňatka (mentha pulilegium, máta) je prý všeekým zelinám matka.«25)