Zase jiní kocmoudem nemocného kouří, do komína se dívati a na levé noze státi poroučí. Předivné recipe předpisují: Z devíti stro-inův listí, z jedenácti smetišti smetí zmíchati a tím se kouřiti nařizují, a co ani sám ďábel v pekle neví, to takové osoby radí, aby toliko lidi odbyli . . . Navrátí-li se někomu zdraví? To se nebo přirozeně, nebo s pomocí ďábla stává . . . Tobě pak, ženo, které pomohla ta bába, aby tele nechcíplo, brzy kráva padne.*40)

Jest otázka, odkud vzaly původ všeliké ty pověry i »předivné recipe«, kde vzaly se u Slovanův vůbec, zdali povstaly na domácí půdě anebo se k nim dostaly z ciziny. Na otázku tu dlužno odpověděti, že část jich vznikla v lůně lidu samého a přecházela ústním podáním s pokolení na pokolení, velká však část jich že pochodí odjinud a to hlavně od starých Ěekův a Síinamiv. Pramenem hlavním byla Pliniova Historia naturalis, jehož známost ve středověku byla rozšířena po celé Evropě. Z Plinia a z klassické literatury vůbec přešly lékařské tyto pověry do středověkých herbářův a zel-níků. Z těchto poznal je prostý lid, který vždy oblibuje sobě prostředky tajemné, magické i příšerné a který až podnes nejraději hledá pomoci ve své chorobě u zkušené »herbářky«.

Vzpomínám na starou svou chůvu, která písma jsouc neznalá, veškeré své zvláštnosti jazykové nastřádala z podání lidového Již tá její ukolébavka, kterou mne ukonejšovala! Jednotvárnou melodii zpívala: »Kolíbala bába dědka na dubovým pařeze; nebu-deš-li dědku ležet, tak ti baba vyřeže. Houry, houry, houry, houry«. Byl jsem již větší nezbeda, když stařena touto ukolébavkou mne častovala, a já s úctou přimhouřil oči, by chůva, sedmdesátiletá stařena, nevyplnila na mne hrozbu báby z písně.

Učíc mne choditi, starala se o mé první kroky v tanci a tu zpívávala vždy některou z písní: »Tancuj se mnou dám ti vdolek, tancuj se mnou, dám ti dva; panímáma včera pekla, já jsem jí je ukradla«.

Byla stařena velmi šetrná a každý klůcek měla v opravdové vážnosti, proto veškeren její úbor byl staromodní, mnohaletý. Sukně všecky měla s ledacosem. A bylo se věru čemu diviti, na pěkné kredynoplové sukni objemný kus třeba kanafasu v přední půli všitý, tam, kde uvázán fěrtoch. Ěíkávala vždy stařena, že zúmyslně při nakupování koupilo se o loket, o půl méně lát-

40) Bílovský: Coelum vivum, v Opavě 1724, 297.