ky určené na sukni, do předu našlo se doma ledacos, třeba kus od cích. Ano, mnohdy i při koupi vzal se loket sprostší, levnější látky na ledacos pod fěrtoch. Tak zvanou sámku, sametku musela míti u všech suken, vyjma u vatýrky.

Nakupeným různým předmětům říkala r á m o t í. As toliko co haraburdí.

Slepici nerada pustila v síň, že by uďála nějakou sodomu. Křik a mrzutosti vůbec nejraději stařenka přezdívala sodomou.

Vymetala-li saze z kamen, zametla-li světnici, vyhrabala-li mech a suchý list ze zahrady, říkala tomu nepravost. Divila se, co že tam bylo nepravosti!

Také říkala, když vyčistila, uklidila, přichvalovala si, že v y-hnalasvini ze stavení,

Velmi ráda měla zamilované »1 e d v a«. »Ledva se vleku,« říkala. Kozu, neehtěla-li se pásti aneb jinak-H zlobila, poctívala názvem: c i m f o n i i. »Je to pěkná cimfonie« (symfonie).

Měl jsem radost, vida při příchodu na venek na svatodušní svátky ozdobena vesměs venkovská obydlí m á j o v í m. Z věnčí za futry domovních dveří, za rámem oken, z vnitř za obrazy nastrkáno bývá zelení k oslavě zavítání Ducha Svatého.

Nebožka naše výměnkářka vždy z jara, jakmile počaly ze země vyrůstati žebříček, palčivé kopřivy, popenec, natrhala všeho stejné části, vyprala, zhruba pokrájela, vsypala pak to do těstíčka připraveného z mouky, vajec a zadělaného mlékem. Promíchala zeleň (v řídkém), rozpustila na kastrolku máslo a sběračkou lila pak těsto v kastrol, smažíc takto svítek, který ještě za tepla jsme požívali. Tvrdila vždy, že toto velmi zdravé a i my vždy z jara libovali jsme si v tomto svítku v domnění, že velmi jest zdravým.

Znal jsem lidi, kteří obvykli si slovíčko že a toto v každé větě užívali. Na př.: »Že Josifku, abyses ženil. Že ti řeknu, že je zima.«

Kdo něco nazdařbůh vykonává, jen tak ledabylo ve světnici neb jinde něco šuká, říkáme o něm, že se omrlí. »Pořáde se zde omrlí, a není k vypravení*.

O člověku i o zvířeti, bystrém, čilém, říkala naše výměnkářka, že je d r y č n ý m. Aničce, která byla hbitá, vždy říkala výměnkářka, že je dryčná, a kdo ji dostane, že pochodí lepší, než aby měl pod pět věrtel svobodného pole.

Kde kdo pohodlně uveleben, říká se o něm, že sedí tam jako povza. Povza, rahno, kterým se upevňuje obilí, seno na voze. Pazník, provaz k přitažení povzy.

O starých lidech zdravých, říká se, že jsou jako m ě d ě n e c. »Bába ještě jako lejthar, jako měděnec.« O červeném, zarudlém člověku se říká, že je jako z o n, z o u n, r z o u n.