Kdo účelně i bezúčelně kudy chodí, přechází, nám to jest nelibé, říkáme, že tejcí. »Kde pořád tejcíš?« »Pořád tejcí v polích,«

Na Malešovsku ženské jupce, kazajce, říkají. »vi z i t ka«. Snad oblékají tuto, jdouce na návštěvu, na vizitu.

Dosti vhodně naše stará posluhovačka tvoří slova v přirovnávání. Posílali jsme ji ondy k domkářce za jakýmsi vyřízením, s nevrlostí vždy se vrátila, že jí nezastala doma. »Zámek tam visí jako pes na petlici a ona někde shání jako ta hladová M o 1-d a v a.« Na otázku, ví-li, co Moldava je, domnívala se, že to má čtyři nohy.

Bába sedí na výměnku, na lavici, jako halda jako kašna.

TJtrhaěné ženy jmenovala výměnkářka »j a z y k á r n y.« Byl to již dokonale zlý člověk, o kom řekla, že jest inf am kami-z o 1 a!

Člověk váhavý byl zván nejapa, nejapný, který se ofou-má, trvá to dobu, než se odněkud přitarabí. Chatrného pole kus zovou t a r a b a. »Má kus taraby.«

Všude slýchal jsem říkati houpačka, houpati, zde pak ve Vinařích jmenují hejpovačka, hejpovati.

Z komínu, z dýmky se h xl 1 í.

Děti při hře s fizulkami někde říkají důlku, do nějž házejí, hrají, žumpa. V Kutné Hoře pak místo žumpa říkají flonda.

Často užívala babička slova »r a j m o v a t«. Mnoho věcí se jí nijak n e r a j m o v a 1 o. »Tak se mi to nic nerajmuje,« říkala, když nějaké plány, které měla s e s u m i r o v a n é, se jí hatily. Slyšel jsem od dosti starých lidí říkati o věcech, kterých šetřili, že to mají jako hoch manské kapky. »Šetřím s tím, jako s hoch-manskými kapkami.«

V důvěrném hovoru rádi staří lidé k druhým se vyjadřují: »M y duše k ř e s ť a n s k é.«

O člověku nemotorném, přihlouplém, se říká, že dostal do vínku dvě slova: »budižkničemuadejpozornanic.« Aneb se vyjadřujeme, žekdeji (jej) veěerpostavíš, tamji (jej) ráno najdeš. Kdo takovou nedbalou ženu jednou dostane, ten bude moci říci: »Bože, mne netrestej, já jsem potrestán.* Takový nedbalec »bude míti vždy spíše kus chleba než celý.«

»Ten (ta) by mohl (a) všech deset (prstů?) o lízat, kdyby ho chtěl(a),« říká se o ženichovi (o nevěstě), který(á) by chtěl nějaké nároky a vzdory při své vyhlídnuté dělati, sám pak by se přeceňoval.

Ěíkávala babička, že radila se, šla atd. s t á t e m (s mužem), nikoliv, jak říkávají, s tátou.

Kozbíté stavení zovou staří c h a j d a.