O fintilce, která povrchním leskem, parádou se blýská, říkala stařenka, že dbáti máme pořádku a čistoty hned. od prádla a nikoliv »na vrchu u j! ( o b d iv ), pospod f u j!«

O lidech, kteří stále chodí pečlivě vystrojení, říkávala babička, že jsou pořád hezké a nikdy lepší, jinak řečeno, že nosí co v pátek, to ve svátek. Sama pak úzkostlivě dbala třídění šatu pro to které období, jakož i sváteční den. Vnučkám, mým sestrám, říkala při koupi nových dražších šatů: »Ty abyste nosily jen když budou v š e m a z v o n i t.« Tím bylo myšleno o velkých církevních svátcích, na slavné služby Boží, když všemi zvony se zvoní. Lidí pyšných spíše litovala, než by jich nenáviděla; při známém obvyklém výroku, že pýcha předchází pád, tvrdila, žid jinak, že nekladbuje, než slovem »B ůh tě trestej p ý c h o u,« a koho tato se uchytí, veta s jeho štěstím.

Nepořádně oděná žena jako cárá, někde říkají e o 11 r a.

Lidé v práci nemotorní, zaslechnou výčitku, že jim práce přibývá jako krajíc v hrsti.

Nevítaný ženich vítá se prý dvěma slovy: »Pěkně vítám a s Pánem Bohem.«

O pohodlném říkají, že dá si velet. Kdo dosyta čeho užije, dá prý si b e r d o. O práci ničemného člověka říkáme, že mu jde prácéjako psovi pastva.

O telnaté osobě říkala babička, že je takto osobná, slabé konstrukce lidi jmenovala s u p t y 1 n ý m i, táhlými. Když jí bylo takové děvče nemilé, řekla, že je vyčouchlá, nebo jako bičiště.

Otřese-li se mimoděk člověk, jak se často stává, sáhla prý to na nás smrt.

Na pár ničemných manželů podání lidu rýmuje: D o b a k d o-bě, šikli se k sobě, nebo i jakou (cestou1?) šel, takovou našel.

Škohrtati, tolik jako drkotati. I vůz škohrtá pod nákladem. Obyčejně krákot (nikoliv kdákání) slepice jmenujeme škrho-táním. »Co pořád škohrtáš, abych ti dala zrní? Teď žrala's a už zase škrhotej!«

O ni m o váti, asi tolik, jako oštipati. Dítě, uštipuje-li z nějaké pamlsky, kterou by rádo i ve větších dávkách pozřelo, bývá napomínáno, aby se neopovažovalo věc onimovat. »Ten tvaroh, (chléb, pečené), jest opětně nějak onimovaný, to jistě ty's na tom byl.« Podobně i drůbež, jako husy, kachny, slepice, pozorujeme-li, že nějak postonávají, říkáme, že nežerou, jen tak se onimují. fiiká se také: ňoumání, oňumování, loudání.

Boztiňťaný, tolik, jako rozhýčkaný, rozmazlený, či rozmazaný. I mnozí dospělí počínají si roztiňianě.

Štrynda, šetrnější výraz místo štrychna. »I ty, štryndo, ty mne chceš jen tak ošpásovat!«