Natřásati se (někomu). Přetřásati někoho, znamená někoho pomlouvat, hráti na přetřes. Leč »natřásat se« někde, někomu, značí: zúmyslně někomu k zlosti se ukazovat, před oči se stavěti. »Jedině proto, že zůstane ve vsi sloužit, aby se natřásala sta-teckým Čížkovým k zlosti.«

Strykova ti se pryč, odejíti. »Tak se štrykuj, pakuj, ať tě zde víc nevidím!«

»Jen se šuměl zatoěil,« říkáme, jde-li co dobře na odbyt, na dračku. Podobně i při jídle, jde-li toto dobře se světa, říká se, že se jen šuměl zatočil. »Nalila jsem jim mísu polévky, a ve chvilce byla v nich, jen se šuměl zatoěil.« Místo šuměl, užívá se i chumel. »Bylo to hned pryč, jako když se chumel zatoěí.«

Bloustati, sbloustnouti, tolik jako hloustati, shltnou-ti. »Talíř polévky sbloust: ani neřek achych!« Toto: »ani neříei achych,« užívá se k označení snadnosti, nějaké lehkosti, bez namáhání cosi vykonati.

Košťálník, zahradník, pěstující zeleninu, bývá od umělých zahradníků potupně zván kostelníkem. »Což pak tito: To nejsou žádní zahradníci, to jsou jen samí košťálníci.«

Škrundati, zaškrundati. »Tak zaškrundej něco na housle.«

Hacapán, tolik jako habán. Nebývá slova téhož užíváno ani tak co nadávky, jako spíše žertu. O lidech nápadných říkáme, že jsou to hacapáni.

Kriminální, kladeno k jinému slovu, znamená něco krom-obyěejného, krutného. Tak ku příkladu, slyšíme-li říci: »To je kriminální zima!« značí to zimu jako v kriminálu.

Eofle, rofličky. Ještě dosud staří lidé, na místě »kanýr«, vrapy, »skládání«, a podobně, užívají »rofle«. »Měla na sukni nadělaných roflí, a malých roflíků až nahoru.«

Marci pánové, křehké, nestálé, tvarohové. »Vzala jsem za to a zůstalo mi kus v ruce. Je to jako marcipánové.«

Zperfektiti, zhudlařiti, zkaziti, spantlotiti, srna clilo váti.

Nalouskati někomu, vysekati někoho. »Vezmu-li liskov-ku, já ti jich nalouskám.« Nebude toto louskání původem od ořechů lískových ?« »Jak jsi to zase sperfektil, že do toho nemůžu tre±it?«

L i c á k, kámen, který má pěkný líc (hladkost), jmenují zedníci licákem, pěkně ve zdi licuje, bez velkého přisekávám. Proto kudrnatému kamenu říkají zedníci, že má devětadevadesát li-eů, a žádný k potřebě. Jako licák se hodí do licu, tak r o ž á k jmenují zedníci kámen, mající dva »kosící lici«, tak že hodí se dobře ve zdi na roh do rohu.