kterému pokrmu. »Dostane tam ovšem kousek té stravy; než, to jsou jen pouhé podnosky, co sami nemůžou sníst.«

S t a ř i n a. Z jara, dokaváde ještě není loupačka, dlou-bačka, chodí travařky na luka, na hráze, trhajíce stařinu, totiž: z loňského roku zbylou trávu. »Chodím na luka- krávě na stařinu; nemám čím krmit.« »Naďála plachtu stařiny.«

Pachole, podložek, poduška, podouště. Pacholata bývají ze slámy, z chvojí, ze stařiny; stočený totiž vích, jenž kladen bývá pod břemena na zádech; nechť to nůše neb objemný ranec plachty.

Žížala, š k r k a v k a, přezdívá se lidem nejarým, bledolícím, slabým. »Z toho nebude voják. Je to taková škrkavka, (žížala)!«

Z ve jme na, z gruntu, od počátku. »Zvejmena do vejmena«, tolik jako: venkoncem. »Musela jsem mu vše říci od vejmena jak to bylo.« Na místě téhož, říká se též: od A až do Z.

Nalejvák. Jako čepici, buď ona tvaru jakéhokoliv, říká se pangrotka, podobně klobouku, buď z jakékoliv látky utvořen, říká se nalejvák. Vlastně náleží jméno toto cilindru, který žertem i v hněvu býval naražen, nalit. 1 nynější klobouk se narazí, přirazí, nalejvá, jak mnohdy slyšíme, a z toho nalejvák.

L o h n i t i, nemírně píti, také nemírně se smáti. »No, vypi-ješ-li džbán toho mléka, tak se nalohníšk »Ten vylohní několik litrů piva a není opilým.« V témže smyslu říká se: »lábati«. Vy-lohniti se, užíváme o koupeli, o koupání. Tak děti říkají, že se jdou vylohnit do řeky, že v tom a onom místě pěkně se to lohní. Na místě lohniti, vylohniti se, užíváno bývá o koupání: »b á d i t i s e«. »Půjdu se tam vybádit.« Báditi z německého baden.

K r o ň h a t i, stonati, zhebati. »Bude tomu pomalu čtvrt roku, co pokroňhává.« Na místě z h e b o u n, říká se »k r o ň h a«. Někteří, v témže smyslu, říkají: K r o ň k at i, k r o ň k a. »Ten kroňka se nakroňká.« Z tohoto kroňkování, kroňkání přísloví: »Pořád k r o ň k y, a žádné z v o ň k y.« Že pořád stůněme, k smrti (k zvonění), že dlouho to nepřichází.

Žbrochtati se, rozžbrochtati, máčeti se, rozmáčeti. Obyčejně se říká o obuvi, že je rozžbrochtána. »Pořáde se tím marastem žbrochtej, ať kus těch bot rozžbrochtáš.s »Dej obuv usušit, je rozžbrochtána.«

Ěekne-li se o kom, že byl v černidle, znamená to černý oděv. »Byl v černidle v kostele.« »Měl na sobě černidlo, ona bálové šaty.«

O trnout i, přejíti, pominouti co. Po nějakém úderu říkáme, že již nás bolest' otrnuje, opouští. Podobně i při nehodě, užíváme slova téhož, což pak zastupuje smysl, jako bychom řekli: pookřáti, uchytiti se, přechod k lepšímu. »Sotva že jí kapku otrnulo, že povstala z lože, již chce do práce.« »Již ho to píchá, nutí ku karbanu.