»Honza otevř pec«, přihlouplý, nerozuma. »Takovýto Honza otevř pec, jest povinen, aby hloupě ziral, maje stále pootevřená ústa, či svoji pec, pekárnu.« »Koukáš jako: Honza otevř pec!«

C a n d r a, tolik as jako »c o u r a«. Při couře se užívá rčení, že majetek rozcourá, podobně i candra pro svou nehospodárnost v přísloví, že vše rozcandrá. »Cára«, »coura«, »candra«, pěkná to trojice dcer matky »huntýřky«. »Je to taková candra; aby vozil za ní peníze na kolečku; všecky je rozcandrá.«

Ještě dříve, než francouzské míry a váhy vešly u nás v platnost, ano, mnohem a mnohem dříve, lid náš znal aspoň pojmenování jejich. Znám stařenku devadesátiletou, která užívá slov o-něch, a na otázku mou, kam sahá její pamět, kdy prvé slova ta slyšela, iismála se řkouc, to že již její babička při rčení užívala. Míním zde nynější metrické míry a váhy, vlastně ale tak hojně v přísloví lidu našeho užívaný »metr«. »To je metr ženská.« »To budeš mít na sebe metr!«

V e m b 1 o u d. Váhavý, postavou vysoký, (nikoli přílišně o-tylý), neohrabaný člověk. »Je to takový vembloud neotesaný.* »Vembloud, vlastní bratr kolohnátův.«

Jako b 1 a b u ň k a, b 1 a b u ň a, pochodí od blábolení, blabu-nění, tak asi k 1 a b u ň a od klábosení, klábonění. Klabuňa, velmi hloupě a loudavě mluvící člověk.

Všech hlupců futrál! »Je to takový hloupý krumpo-1 e c.« Názvu futrál, neužívá lid náš toliko při odznaku hlouposti, nejapnosti, nýbrž při každé příležitosti, kde chce se vyjádřiti uveličený dosah, přibírá se »futrál«, který zastupuje: arci, haupt, obr. Místo: Je to haupt zloděj, říká se: »Je to futrál všech zlodějů.«

Karda. Užívá se velmi zhusta, ale toliko v šetrnějším významu přezdívky, ano, spíše jako šprým. Proto bývá k témuž i přibíráno to které slovo žertu. »Jste to karda nevytancovaná.« Řadil bych slova téhož vedle našeho »čeládka«, nikoliv snad na místě sběře, garda.

Hřbet. »Je to takový hloupý hřbet!« Hřbet rodem i úkonem řadí se ku hřeblu a má týž význam.

Šišma, tolik asi jako »te 1 pa« aneb velmi této podobná. TJšišmaný, rovněž jako utelpaný. Jakákoliv věc neřemeslnicky a-robená, říká se, že to takové ušišmané. Obyčejně o výrobcích pekaře, když se nám svou neúhledností znelíbily, říkáme: »Má to (pečivo) takové ušišmané.« I kniha, papír bývá ušišmán, ušušmán; což znamená jako uhmatán dlouhým upotřebením, držením v rukou, znečištěn.

Žuchla, žuchlička. Říká matička, laškujíc se s malou dceruškou, že jest žuchlou, neb malou žuchličkou. Při nadávce nebývá slýcháno.