Žuchnout i. Kána způsobená pádem nějakého tělesa, jmenuje se žuchnutím. Ovšem, nesmí tato rána býti hlomoznou, neb dokonce třeskutou; toliko temné ono zadunění, jaké slyšeti při pádu tělesa, slově žuchnutím. Tam, kde se říká: »Dal mu políček, jen to mlasklo«, podobně při úderu do zad slýchati: »Dal mu hýpu, jen to žuchlo.«

Ž u ž 1 a. O nemotorné pradleně se říká, že je to žužla; a prádlo že jí dá práci než vyžužlá. Nevím, zda zde není přeměnění i v u, totiž: žižla; než lid činí tu rozdíl a proto slýchám toto žužlání.

Ž i ž 1 e. Možná, že i zde na místě v, klademe ž; a mělo by se vlastně říkati vižle, vižla. Aspoň stejný smysl zde naznačen. Mrštnému, slabému dítěti se říká že jest to: »hubené vižle.« »Je jako žižle.«

Tupý nůž slově »pižlák«, poněvadž ním není možno nic u-krojiti, toliko pižlá.

Kalous. O člověku vzezření zamračeného, nevrlého, říká se, že kouká jako kalous, neb toliko: že to kalous. Často jmenovaný »š k a r o h 1 í d«, jest u porovnání ke kalousovi, přece příjemnějším. Škarohlíd jako by označoval toliko nehezkost tváře, zevnějšku; kdežto při kalousovi jako bychom prozírali i vnitřní zlobu srdce. »Holko! kam jsi dala oči, že si's takového škarohlída uvázala na krk!« »Já bych s ním nebyla pod střechou ani za zlatého koně; vždyť kouká jako kalous.«

Snáze. Slova téhož bývá užíváno místo »raději«, »spíše«. xSnáze bych smrt podstoupila, než aby...« »Snáze bych ti oči vyškrábala, než abych povolila.*

V i r v á r, tolik jako mazec, mel a. »Těš se, až přijde tatík; to bude pěkný virvár. Ten ti naklepe kanduš.« Možno tvrditi, že pod slovem virvár zastoupeny jsou dva virváry: veselý totiž, a smutný virvár. Tak i nenucenou, vlastně ale nevázanou zábavu jmenujeme, že tam byl takový virvár. I k označení nepořádku, neuklidu a podobného, užíváme slova virvár. »Pomoz Pán Bůh! Tady je pěkný virvár; vše po různu, rozházeno, až Pán Bůh brání.«

Táěovati, besedovati. »Já netáčuju,« (nechodím nikam na táě, na hrádky, na besedu). »Táčuju k vedlejším,* (chodívám).

Ulízaný. Přílišná pečlivost věnovaná účesu, kde s obezře-lostí dbáno, aby ani vlásek nějak neodstával, jmenuje se ulízanost, a osoba taká ulízanou; nechť to žena nebo muž. »Pořád by jen stál před zrcadlem, lízat se,« (česati se). »Ten je pořád ulízanýk »Zas už se's lízal ?«

Cajmrsk, vysekace, zkouška. »Kluku bezbožná, zasluhoval bys cajmrsk.« »Dvě hodiny cesty jíti v oné slotě, to se neptejte, jaký jsem dostal cajmrsk,«