Ďouďatise, tolik jako: ďouba, ňouma. »No, ďouděj se, ďouděj; vždyť jdeš jako svázaný.* »Takového ďouďu ničemného bys si vzala?!«

Š t r u k s a, nezdařenec, spratek, smetek. »Ty, štrukso, když toto pozvedneš, tak tě spolknu i s botama.«

Neotesaný, neohrabaný, neuhlazený.

Nehoblované prkno, hrubý, nevzdělaný člověk.

N ádi vka, otylý, tlustý člověk. Je-li takový nádivka nějak duchem obmezen, říká se: »Je to hloupá nádivka.«

Otrtaný (otrkaný). Tolik jako: ostřílený, osmělený. »Ten se brzy otrtal (obeznámil)!« »To jen než se otrtáš, pak ti půjde vše snadno, bude se ti u nás líbiti.«

P ř i t r 11 ý, přihlouplý, na rozum, na hlavu padlý. »On není toliko přitrtlý, a p'ořádně trtlý.« Z úmyslu kladou lidé na místě k, t; říkajíce: »trflý,« co by měli říci: »trfclý.«

Naďátý (člověk), neznačí jen vykrmeného břichopáska, ale někoho, kdo proti zimě jest dobře »přioďát«, nasazen, navlečen, na-ďát. »No, zima ti nebude; vždyť jseš dobře naďátý.«

Nasazen. Vedle zmíněného: »dobře obleěen«, znamená zároveň slovo to: pronásledování, stíhání, týrání a podobné. Obyčejně se zde myslí toliko jazykové šermířství. »Copak jsi se tak do mne nasadil jako mol do kožicha.«

Hejhula, vejhula,, snad ještě hrubší smysl než o t e v ř-huba. Řádný hejhula jest prý povinen vyhověti následujícím podmínkám. Předně, aby byl postavou hřmotný, jako kolohnát. Za druhé, hlas jeho má býti co nejdrsnější, hrubý jako cvilink. Za třetí, řeč jeho má býti drzá. Toto pak pravý hejhula.

Hrkavý, zbrklý. »Beř, zdvíhej volně; nebuď tak hrkavý.«

Vyhýřiti, shýřiti, vyhořeti, shořeti, ohněm stráviti, zdoutnati. Obyčejně se říká o smetích, že v plotně vyhýří. »Smetí v plotně vyhýřelo do mrvy!« »To v plotně všecko shýří!« Toto vy-hýření, shýření, značí zvolna hořeti, zdoutnati. Řekneme-li: »Jen to hýří,« to znamená rychlé vzplanutí, ano komínem vyletění. Tak o suchém dříví říkáme, že v plotně jen hýří, kdežto o vlhkém, syrovém dříví se říká, že to leží v plotně jako shnilá mrcha. Jako hýřilci, když hýří, ubývá kvapem majetek, zdraví, podobně i s hýřením v plotně označeno kvapné trávení hmoty ubývání. »Dříví to je samá smůla; to v plotně bude jen hýřit.«

Čumák o vat i, tolik, jako zevlovati, čuměti, civěti. Ovšem, že zde vyjádřen nejpodrážděnější smysl zevlování. »Co pořád čumáku ješ? Hleď si díla!«

Kušna, kušnička, kušinka, kušovák, znamená: »ústa«, »hu-bu«. fiekneme-li které ženě: »Ty kušno,« neznačí to mlčení, jak český význam by ukazoval, ale míníme tím »štěknu, rafnu«, a pod. Kušnička, kušinka, užíváno bývá ve rčení pochlebovačném, v laskání