se. I matka dítku říká: Ty kušinko, kušniéko; právě tak, jako: hu-binko, hubičko.

Čumák, čuinee, značí ovšem již ne tak lidská ústa, jako naprosto zvířecí »rypák«, a také užívá se obého v stejném smyslu při nadávce. »Já ti ten rypec (čumec) přerazím, jestli ještě slovo cikneš.« »Já ti ten zobec zakroutím.* Slyšíme-li pak rčení: »Dám ti něco na zobák,« nesmíme si mysliti rozdávání - nějaké potravy, krmě, nýbrž prosté naplácání obličeje.

Zobec, zobanec, znamená mezi lidmi sousto. »Máš toho as dva zobce a nutil bys mne k jídlu.« »Snědl toho pořádný zobanec. « Zohnouti si, tolik asi jako: jísti, bráti si. »Pojď si s námi zohnout.« Zohnouti někoho, dáti fatku někomu, stříhnouti někoho. »Tak tě zobnu!« »Ten ho tím slovem zob.«

Klapajzna, klapačka, užívá se na místě: ústa neb huba.

L a n d á k, 1 a n d o v á k, tolik, jako městský flamendr, fláma. Mužům i ženám přiděluje se stejně, že jsou landáky, že landu-jou. »Ona, (on) nejráději nic dělat, a jen takle landovat.« Podobně, na místě landát říká se lajdák, lajdovati.

Místo spánky, říká ponejvíce lid na venku, »ž i d o v i n y«. Stařík vykládal, že to se hovoří tak místo »žiloviny«. Jinak dosud neslyšel jsem říkati, než »židoviny«. »Jen si namažte lačnou slinou židoviny, a hlava přestane bolet.« Velká léčivá moc jest.příčí tána této lačné slině. Na rozehnání otoků, není nic, žádný lék prý tak vydatný, účinný, jako lačná slina. Míněna zde slina po ránu, prvé, než co k jídlu pozřeme.

Hambalek. Obyčejně se tak říká výrostku překročivšíma léta chlapecká, jinochovi. Tím pak má býti naznačena velkost, statnost tělesná. »Že se nestydíš; takový hambalek, a škorpit se s malými dětmi.« Místo hambalek užívají též »ostarek«, »klícek«, neb »k 1 a c e k«.

Velmi často slýchám slovo tíhnouti, ve smyslu jíti. »Tíhne kolem mě, aniž by pozdravil.« »Už tíhne,« (již jde.)

Krucati, tolik, jako: kroutiti. Slova téhož užívá se vlastně při plesu na venkově a značí taneček, tancování. »Tak, Anko, pojď, zakrucáme si,« tak zve mladík děvče v kolo. »Aj, strejdo! tak starý, a ještě dobře krucáte!« »Již nebudu krucat, až o pouti.«

Často jsem slyšel spílání: »boulo«. Prazvláštní připadala mi nadávka: »ty oznobenin o.«

V y š 1 a e h t a n ý. Asi jako bychom řekli rozvrzaný. Kolečko v hodinách se vyšlachtá. »To kolečko v trakaři jesť nějak vý-šlachtalé, chodí to sem, tam.«

Hačačmice. Jest to přezdívka ženské osobě místo: dareb-nice, cárá a podobně.

Hopy, popy, tolik jako »hoja, boja«, holdamusy. Jest to přísloví, užívané k označení nemoudrého hospodaření. »Ná své ne-