patrné důchody mohu dělat malé hopy, popy.« »Dnes muselo být všeho hopy, popy a zítra —.« Místo »hoja, hoja«, též slýchati »hoje, boje«.

Žvampa, ž v a m p u 1 a. Jest to sesílené slovo, žvandy. Užívá se téhož při lidech hloupě mluvících, plácavých. »Je to takový žvampula. Žvampá, a neví ani co.«

Cmrndati, cmejrati. »To vám to teče jen jako když cmrndá.« Ěíká se: »Cmrkni tam.«

Vyna myslit i, asi jako uvažovati, na mysli přemítati. Staří lidé rádi slova téhož užívají. »Ani jsem si nemohl vynamy-slit, co bych ti měl koupit darem.«

Štěmrati, skuhrati, škemrati. »Pořád štěmráš!«

U r v a n e c, spustlý, rozedranee, šibeničník. Člověku nápadně rozedranému říkáme: »Ten je, jako by ho od šibenice utrh — urval.«

Sekyr ovát i, tolik, jako týrati. »On ví dobře, že to v pořádku; ale to jen chce tak člověka sekýrovat.« Týž význam má slovo »kunýr o v at i.« »To už není k vydržení! Pes aby zde byl starostou; tak mám být kunýrován.«

P o t ě r, s přídomkem »pěkný«, znamená naprostou nelibost něčeho. »Té jsem se vždy stranila; to je pěkný potěr!« — Někteří na místě »potěr« užívají násada. »Toho rač Pán Bůh chránit; to je pěkná násada.«

N e k 1 e s ť, tolik jako sebranka, pronárod a podob. »Ani s nimi mluvit nechci, je to taková neklesť!«

Vykvintovati někoho. Někoho vypověděti, vyhnati. »Já tě odtud vykvintujuk

Hať a lák. Když někdo ve vyjadřování počíná si zmateně, temně; říkáme o něm, že je to takový haťalák, kterému ani Pán Bůh nerozumí. Podobně malému dítěti, začíná-li mluviti, říkáme, že je to malý haťalák, haťaláček. Mnozí k haťalákii přidávají pa-ťaláka; řkouce: »Ty jsi pěkný haťalák, paťalák, kdo pak ti rozumí.«

K e j d a ě k a, kejda. Tupé omáčce, husté polévce, říkáme", že je to kejdačka, kejda. »To je pěkná polévka? Je to jako kejda. Lžíce v ní mů,že stát.«

Špilajt. Tak říkáme malému chlapci, ponejvíce školáku. Nepozoroval jsem nikdy, že by slova téhož bylo užíváno jako nadávky. Připadá mi zde hledati význam, jako řekneme-li: študent. »Přivedl si ze školy pár špilajtů, a nyní div nezboří stavení.* »Náš špilajt je ve škole.«

Omrleti, omrdleti, prodlévati, pozdržovati se. »Pořáde omrluješ a pak budeš mít do hupku.« »Neomrluj, a chop se díla!« »Trochu jsem se tam omrkla, a než jsem došla k rybníku, byla již čirá tma.«