Ž b r o u d a č k a. Jako husté polévce říká se kejda, tak příliš řídká polévka slově žbronda, žbrondačka. »Té žbrondaěky jsem se nažbrondal a za chvíli budu mít hlad.«

K1 e ni p í r o v a t i, postonávati, chřadnouti. »Pořád ldempí-ruje, až doklempíruje.«

Vymercovati, vy šm er c o v a t i, vypuditi. »Vezmu-li na vás koště, já vás odtud vymercujuk

K e b s k y, tolik jako zle. »Je mi kebsky od žaludku.« »Byl tam dvě létá a měl se tam, jak náleží, kepsky.«

K r o b s k y, krobiansky. »Je to krobský chlap!«

Pifka, pivice, zášť. »Má u mne pifku.« Jako: »Má u mne vroubek.« »Ten má na mne pifku.« »Mám na něj pivici.«

Špormajstr, držgrešle, grešličkář.

Š p r u n k y prováděti, skoky prováděti, skotačiti. »Vemu-li hůl, já ti ty šprunky vyženu!«

Pizditi se s něčím. Omeškávati se čím. »Už to pizdíš hodinu, a pořád jseš v stejném.* »Nech toho a nepizdi se tím.« Zpi-z d i t i, zkaziti. »Zpizdil ten kabát,« -,>ten to zpik.«

Š a j n u. Zpravidla bývá k tomuto staveno »aspoň«, a takové to »aspoň šajnu« značí přichválení, souhlas s něčím, a podob. Kov-nalo se toto »aspoň šajnu« pozdější pochvale »ěupr«. »To je holka aspoň šajnuk

Jeřabatina. Úsloví toto značí hmotu studenou, mrazivou. Chceme-li znázorniti nějakou sychravou, mrazivou hmotu, říkáme o této, že jest jako jeřabatina. »To je voda jako jeřabatina; ani se mi nechce do mytí.« »Je to jako jeřabatina.« Kdežto vodu studenou jmenujeme jeřabatinou, vlažnou pak vodu jmenujeme, že jest, jako luh. Podobně zde pomíjeno »odražená«, »vlažná« jako luh.

Kručeti v někom, znamená tolik jako kroukati. »Co zas kručíš?!'.* »Tobě pořád něco není po chuti; jseš navyklá tak kručet!«

Trajeem (trajcen). Samo o sobě se neužívá, toliko v přísloví, společně s »ať jsem«. »Ať jsem trajcemk slýcháme říkati ve smyslu nejšetrnějšího, žertovného se zaříkání. »Ať jsem trajeem! když tam nepůjdu.«

Utrum (míti), sklaplo mu, zkrácení nějaké v něčem. »Pa-nečku, má utrum, vzali mu syna, pomocníka, k vojanskýin.« »Má utrum. Shodili ho s ponocenství!«

Sušinka. Hubeným, suchým lidem (pro oba rody) říká se, že jsou jako sušinky. Týž význam má huben díra. »Co pak ten hubendíra; je jako sušinka; celá usušená, vyškvířená; je ho (jej) drobeček!* Tam, kde užito slova »hubendíra«, vyrozumívá se již nadávka, kdežto »sušinka« jest toliko vtip.

fiehniti, řehoniti, řehola. O lidech příliš hlasitě se smějících se říká, že se řehní jako kobyly, je-li řeč o ženách. Když