mužové se takto bezměrně smějí, říká, dokládá se »jako valaši«. »To je ůákého řehněník »To je ňákého řehoněník Řehola říká se člověku velmi zvučně (nikoli hřmotně) mluvícímu. »Což ten řehola! Toho je slyšet na půl míle cesty!«

H y h ň a t i s e. Kdežto řehnění značí hlasitý, zvučný smích, hyhňání jest smích tišší, lehčejší. »Jen se pořád nehyhněj!« »Všemu se hned hyhňá!«

Petešiti, tak slýchal jsem zváti rychlý útěk, páldění. »Ten peteší, jen se mu hlava klepe, jak to ženek

Žmachy zovou se naťukané, v barvě vařené vejce. Do takovýchto žmachů sekávají chlapci i: odrostlejší penízem. Nějaká věc hodně rozmočená jmenuje se rozmočeno na žmach; neb zkrátka: »jest to na žmach«. Eovněž jdeme-li vodou, říkáme, že pod nohami to žmachá. Broditi se ve vodě (rukama) jmenujeme žmáchání. »Co se pořád v té vodě žmáchášk

i Z a h¦ r e j t i t i. Nevypracované, řádně nepromíchané, nepro-válené těsto zove se zahrejceným. Jest to onen druh těsta, v kterém mouka jakoby v huchvaleěkách, ve žmolkáeh ještě byla. »Ty knedlíky jsou jako když je nadupá, je zahrejcené těsto.«

Ječák zovou mriozí pronikavý, ječavý hlas. »Ten má je-čák!« slýcháme říkati o tom, kdo pronikavě zpívá, brečí nebo jen mluví.

Pištěti omastkem. Jen při omastím, nikoli při jiné tekutině slyšel jsem užívati téhož. »Nalila jsem ňa kaši omastku, že zrovna piští, a tobě jest to málo mastné!« »Piští mu sádlo po bradě.« »Piští mu omastek skrz prsty.« :

B r d o n..'»Trdlo«, »selské trdlo« jest oblíbená nadávka měšťáků našim venkovanům. Tato nadávka náležela ženám venkovankám; i v tanci týká se toto spíše žen; brdon pak spíláno výhradně mužům venkovanům od měšťáků.. »Tací brdoni chtěli by se mísit mezi nás měšťáky!« Na místě brdon užívají mnozí ve spí-lání venkovanu chrapoun, což na jedno brdo.

Hni pat i, hni pák, toliko co ošpalec. »Jestli pak se jedenkráte do sytosti vyhnípáš? Ty hnípáku ohnípanýk

K e j k u 1 a. Člověk, nikoli chorobou, ale leností, nedbale, kolísavě chodící, nazýván jest kejkula. »Což ten kejkula, leností sotva se vleče!«

Vař bucht a, Tlustý, zároveň přihlouplý člověk slově vař-buchtou. Obyčejně se nadávky této užívá při menších chlapcích. »Ty vařbuchto nadupaná!«

Špicovaný užívá se v témže smyslu jako prifovaný, což značí člověka vychytralého, obmyslného. »Ten je špicovaný, s tím bych nechtěl nic mít — ani dobré, ani zlé; tím méně se s ním souditk