P o c h e i t. Tak se spílá přičinlivým lidem. »Je to taliový pochejt; chtěla by jen všecko sama lapit, aby žádnej nic nedostal, jen ona všecko. Vždyť to zná:me!«

Nehnuta, člověk váhavý, nehybný. »Ty jseš nehnuta! To aby tě člověk párem volů s místa dostával!« »Což ten nehnuta; než se rozkejvá, to bude věčnost.«

H 1 e ni e j ž d i ti s o, rychlé pohybování, hemžení se. »Jen se to tam hlemejždí !<•. »Je toho tam jako hlemýžďatk Slýcháme říkati o hemžení.

O člověku poťouchlém se říká, že je jako němá polka.

O neodbytném se říká: »Jseš neodbytný jako exekuce,*

K znázornění nějakého neobyčejného těšení říkáme: »Těším se na to, jako malé dítě na pouť — na posvícení.*

O člověku chorého vzezření říkáme, že je jako umučení. V novější době se o takovém chorém ubožáku vtipkuje, že jest jako vlekoucí s e klin i ka. Někteří na místě téhož užívají: »Jest jako Brodská s m r t.«

O ženichu obstáriém se říká, že je jako sed m krát ob r á-c e n ý k a b á t.

Chceme-li o nějaké potravině vysloviti, že je tvrdá, nešťav-natá, říkáme: »Je to jako když kouše vrbu.« Zvláště o hovězím mase užívá se toho. O starém nápadníku říká se: »Jest jako vy-šeptaly košťál.«

Vříská-li chlapec, až uši zaléhají, pravíme, že dělá, jako by jej brali na vidle.

Jsme-li žádáni o něco, co nám zvláště milé, tu jest, jako by nám k srdci s a h a 1, říkáme.

Kdo má dobrou vyřídilku, jemuž huba jede jako mlejn, čerstva-li, bez oddechu řeční, říká se, že jede jako s trak arem; nebo: že to žene, jako když do j i trnic seká (prejt). I o rychlém čtení říkáme, čte, jako by jel s trakařem.

O člověku plných tváří se říká, že má tváře jako slab i-káře. Kdo pak má menší obličej, o tom se vtipkuje, že má tvář jako troník.

O tom, kdo jest rmutného vzezření, se říká, že vyhlíží jako škaredá středa.

Týrá, peskuje-li nás kdo, zaslouženě nebo bez viny, říkáme: »Ten se do mně nasadil, jako do patok.«

Až dosud, při zobrazení nějakého srdce, třeba z marcipánu, se rýmovalo: »To je srdce, jako čtvrce.«

O otylé ženě se říká, že je jako r o z p uk. Rozpuk jmenují lidé velké housenky různých můr, o kterých různé báje mezi lidem kolují. Na př. šlápne-li kdo, byť i nevědomky, bosou nohou na takého rozpuká, rozpuká se noha, která na rozpuku stála. Sežere-li