kráva v trávě přimísemi takou housenku, v okamžení praskne; a podobné. »Sedíš zde jako rozpuk, vykrmená.«

O hubeném se říká, že je jako luňák; nechť to člověk nebo dobytče, hubeného těla. »Pořáde jí, a to je u Boha, kam to dává; je přece pořád jako luňák; nic jí to nejde k duhu.«

Vážeme-li šálku na krk, zavazujeme-li něco na sobě, říkáme: »Motám, váži to jako žid desatero.*

Vyvinuté klasy obilné jmenujeme, že jsou jako roubíky, jako rouby. Rovněž i neohrabané, naběhlé prsty u rukou jmenujeme roubíky, řkouce: »Mám prsty naběhlé jako roubíky.«

Tomu, jenž nějakou novotinu na sebe navlékl, kteráž mu nijak nejde, říkáme, že mu to sluší, jako koze čepec, nebo jako šmizetka. Někteří dokonce rýmují: »Ono mu (jí) to sluší, jako koze uši.«

Hladný dobytek přirovnává se k mošně, ku střepu; vypasený porovnáván bývá s peckou, c e j c h o u, š o r č í k e m. »Kozy hladové (prázdné) jako mošny; jako střepy. Napasené jako pecky; jako cejchy; jako šorčík.« Šorěík, vycpaný podkladek, rovná se objemu těla, které šorěík nosí. Bývá uroben, skládá se z jakékoliv látky. Vycpán cucky, vatou neb podobným. Přišit pak k ži-vůtku neb nějakému laiblíku, určen vlastně k tomu, aby těm, jimž příroda neuštědřila boků neb z jiných zdravotních ohledů zastával šorěík velmi platnou službu. Na šorčík se vázaly sukně, které zadržel, a nebylo třeba život stahovati. Šorčík byla nutná pomůcka k nošení celé navleknuté truhly všemožných suken.

Hubené krávy jsou jako lunty, jako lucerny. Někteří k označení této hubenosti, útlosti říkají: »že by ji přeš1íp.« O tlustých krávách se říká, že jsou vypasené jako lojdy.

Máme-li slabý žaludek, říkáme, že je jako na vodě. »Na nic (k jídlu) se nemohu ani podívat; žaludek se mi třese jako na vodě.«

O pěkném syrovém mase říkáme: »To je pěkný kousek masa, jako šátek.«

O dítěti nedůtklivém, rozhýěkaném se říká, že s ním musí zacházet, jakoby bylo z vatičky. Podobně o mase řídkém, ne-jadrném se říká, že je jako vata. Neb dokonce: »Má na sobě maso, ale jen tak jako hadry,« kdežto o jadrném, zdravém mase se říká, že je jako ř.epa. »Ten má zdravé, tvrdé maso, jako řepa.«

Chceme-li vyjádřiti nějakou nepříjemnost, které tak zhola se nesprostíme, říkáme: »To je jako železná kráva.« I mladého výměnkáře jmenují venkované železnou krávou.

»Koukám, jak vidím!« Tak říkáme k vyslovení nějakého ofo-áivu. »To koukáš, jak vidiš!« Význam téhož jako: čubrníš atd.

Slaboučké ústrojí těla jmenujeme: »Je jako písmo, jako dech, jako ďuch.« Jako dech, jako duch užívá se v mluvě mírné,