bezvášnivé; ano, možno tím vysloviti i soucit, účast k druhému slabému. Než řekne-li se: »Je jako písmo,« zde již se užívá jizlivosti, ne-li dokonce nadávky. Lid náš má vůbec dobře vyvinuté ponětí pro každý smysl slova, jímž soustrast neb jizlivost vyslovuje. Pro spílání i pro účast má lid dosti výběru.

» Ztratí se, jako kafr bez f u n u s u,« říká se o tom, kdo kvapem na zdraví ztrácí, ač dosud se pohybuje, vleče se, valem schází. O kafru známo, že ztratí se beze všeho zvláštního ničení, tráven jsa vzduchem. Tu patrná jizlivost, úšklebek, vtip, nikoli soustrast. V účasti s trpícím v podobném případě se říká: »Zemře v chodě,« »zhasne, ani nebude vědět kdy,« »usne a více se ne-probudí« atd.

Ohlušující křik jmenujeme, porovnáváme s židovskou školou. »To je hluk, jako v židovské škole.s »Vlastního slova není slyšet.« »Svého slova neslyším.*

Tupou, nepodajnou kaši přirovnáváme k cepu. »To je kaše jako cep.! Ěídkou opět k polévce. I o jiných tupých předmětech, jež by měly být řidší, tak říkáme.

»Ohodím jako Honza vrtaný.« Říká se při roztržitosti mysli, kde bezúčelně pro to, ono mám jíti. »Jako bludná o v c e.«

Čistě uklizenou světnici přichvalují lidé výrokem: »To to zde máte jako v kanceláři.* Oslovený k témuž často dokládá: »Ještě hůř.«

Šetrné, opatrné zacházení s něčím, s osobou neb s věcí, přirovnáváme výrokem: »I)ělám s tím jako s in alovanými v e j e i.«

O svůdcích, kteří nás lákají, »ležíce nám stále v uších«, se říká: »On je jako ten volavý pták.«

Nenadálé nemoci říkáme, že na náte přišla, jako když to z pytle vysype. Někteří na místě toho užívají: »Jako když to na mne hodí.«

O tom, kdo ve spaní ehrápe, říkáme: »Chrápe, jakoby řezal fošny,« :-Trhá kanafas.« »Jako když přesýpá ořechy.« Nebo říká se, že vrčí. Když ehrápe před bdícími, vtipkují tito: »Chyi ho, chyť! Nemá děti, Nedej se! Kdo pak ti bére kost?« atd. Přirovnávají chrupání k vrčení psa.

Zdrcující iičinek hrozného neštěstí, neblahé zprávy, označujeme výrokem: »Zůstal jako zařezaný.« »Ani krve by se z něj ne-dořezal.« »Jako hromem, bleskem omráčen, zastihnut.« Toto jsou veskrze výroky soustrasti, účasti s něčím neštěstím. Leč řekneme-li o někom, že zůstal jako zmoklá slepice; zde již odstín slabé ironie. Vtipkujeme-li dokonce o někom, že zůstal jako by mu myši snědly komisárek, vyjadřujeme tím naprostou radost ze zármutku trpícího.