O navlhlém předmětu říkáme: »Je to jako d o c h.« Když chceme vysloviti úplnou rozmočenost něčeho, užíváme o témž: »Je to jako ž m a c h, ž m a c h e l.«

Naši předkové přišli do styku s různými národy a pronárody. Seznali povahu, schopnosti cizozemců. Nejsmutnější pověsti nabyli u nás »taliané«. Nijak nemohli chápati mluvu naši, takže tupost ona vešla i v přísloví: »To je s tebou řeč jako s taliánem!« »To kdybych mluvil taliánu, tak mi srozumí.« »Jseš jako talián.« Zde, onde slyšeti též na místě »taliána« užívati »Maďara«, leč talián zůstal u nás na vrcholí nechápavosti, jak vzor tuposti k učení se cizímu jazyku.

Když jsme v nesnázích, v starostech, užíváme k označení této starosti: »Mám hlavu jako k o š.« »Jako věrtel.« »Mám hlavu jako koš od starosti.« Rovněž o nápadně vysoké frisuře, nebo o tom, kdo má husté vlasy, se říká: »Má hlavu jako koš; jako košatinu.* Někteří na místě uvedeného, v témže smyslu vyjadřují účinky různých starostí slovy: »Nevím ani kde mi hlava stojí.« »H]ava mi z toho jde kolem.«

O člověku zamračeném, mrzutého, nevlídného vzezřeni, se říká: »Koukáš, jako bys chtěl říci: pumpa.* Nebo: »Vyhlíží, jako by f o ukal do k a š e.« ».Tako k o c o u r z nudlí.« O tom pak, kdo vesele pohlíží na svět, špoulí rty jako k úsměvu, o lidech takých se říká, že kouká, vyhlíží, vypadá, jako když chce plít na b r o uj sek. Divé, hněvivé vzezření bývá označováno: »Kouká, jako by chtěl dát na 5 mázů p i v a.« »Kouká, jako když chce ves vypili t.« »Jako Bab i n s k ý.« »Jako P o čep i c ký.« Zuřivé pak pohledy něčí vtipkujeme: »Koukáš jako hrom do potoka.?

Velkou, neforemnou obuv jmenujeme, přirovnáváme k lodi. »To jsou boty jako 1 o d ě.« Tvrdé vyrudlé obuvi se říká, že je »jako koráb vyrudlá.« »Má to na nohách jako kachle.«

O hbité, čiperné osobě se říká, že se točí jako na obr dlí ku. Nebo že je jako čamrda. Někteří k témuž dokládají: přišitá. Podobné šprýmovné doslovy slýcháme, kde vyznačiti chceme vlastní neb cizí čerstvost: »Jsi jako pták.« Druhý doloží: »Olo-věný.« Aneb užívají v témž smyslu delší věty: »Jseš jako olověný pták, když nejprudčeji sedí.«

Označení rovné čáry: »Jako když bičem mrskne.« Tak venkovský chasník, zaoře-li rovnou čáru, bývá za to chválen slovy: »To je brázda, jako když bičem mrskne.« Rovněž i zde žertovně mnozí podotýkají: »Jako když sem tam bičem mrskne.«

Zlostného vybízíme, by praskl (zlostí) jako žalud. O ne' šikovném, neohrabaném člověku se říká, že je šikovný jako s O' choř v pytli. O čemkoliv pak nevhodném, nesrovnanlivém se vtipkuje: »Je to šikovné jako hrábě do kapsy.« O vyhublém, vyschlém člověku se říká: »Je vyschlý jako had na trní.« O ble-