Tuťa. O přihlouplém, nedbalém, ničemném člověku, nechť to muž neb žena, se říká: »Je to taková ťuťa.«

Ciinhrdlati, zac iinbr dla.ti, cinkati, zacinkati, klin-kati, zaklinkati. Užívá se v témž smyslu. »Zvoneček zacimbrdlai, zakiinkal, zacinkal.* Jak zřejmo, i k označení mluvy zvonu v našem lidu dosti vyvinutý postup. Zemře-li bohatec, tu prý zvony, když se několika vyzvání, znějí následující melodii, která prozrazuje stav, jmění zemřelého (vážně): »Pole, role, dům! Pole, role, důni!« Cimbrdlá-li malý toliko zvoneček, tu prý jest to jakoby světu hlásal, že (rychle): »Neměl nic, neměl nic, neměl nic!« Aneb: »Cancoury, do ďoury, eancoury, do d!oury!«

Š o p e j s t a. Užíváno téhož toliko při silném pohlaví a značí člověka odřeného, spuštěného; ačkoliv stojí dosud na mnohem vyšším stupni trhaná neb lajdáka. »Chodí jako šopejsta.« Kdežto trha-novi jest jedno, jak chodí, třeba bos; šopejsta, byť neměl podešví u bot, hledí natáhnouti na nohu aspoň svršky obuvi.

Š u n d á 1 y, š u n d á 1. Značí něco válcovitého, šišatého, šišku. Tak jmenujeme doutníky, pečivo a jiné nějak nepodařené jednotlivosti šundálem. Stěžujeme-li si u pekaře na nepěknost pečiva, říkáme: »Takové šundály.«

Šťoura. Váhavý, loudavý člověk v práci nazýván bývá šťourou. »Což, ten šťoura! Ten si tam pošťourá, než to zhotoví.«

Zobák, zobec, š m a k o v á k, k u š o v á k říká se ústům; zvláště míněno-li zde »naplácání«, »naiuašlování« těchto. »Dám ti pár pěsťových hubiček na zobec.« »Naplácám ti.« »Dám ti pár na šmakovák, na kušovák.« »Eozbiju ti papulu.«

Sobovati, stanoviti něco, přisouditi. »Vždyť na tom není ani za groš pravdy; to tak jen baby na poli mezi sebou usobovaly.« »Sám u sebe to soboval.« Potrhlá osoba, o které se počítá, že má o kolečko méně neb o dvě více v hlavě; říká se jí, že je jako tře-štidlo. »Oo pak to třeštidlo! Ta nebude mít rozum ani za uherský měsíc.«

Na místě dovedný, šikovný překrucují mnozí: »šiškovný«. »Šiškovně«.

Větší kupa, na příklad sena, slámy, klestí a pod. zove se vál. »Nesla takový vál stlaní sotva pod tím lezla.« »Navalila na sebe vál, div se neprotrhla.* Vál, válek, prkno na nudle, na'kterém se válí.

C h r u ň d í, nějaká drobotina, na příklad drobounké snítky jehličnatých stromů jmenují chruňdím. Lid při samých lesích bydlící topívá obyčejně klestím neb věčetnějším dřívím, na příklad průřezky, soušemi a pod.

»Dá si berdo« značí tolik, jako dosyta něčeho užíti. .Tak na příklad o vyhladovělém, který dostal se k plné tabuli, se říká: »Ten si dá herdo!«