roku přišli asi o 5 koz. Dělali všecko, co jim kdo radil, aby kozu uchránili, ale marně. Konečně jim někdo řekl, aby šli k litoměřickému katovi. Dědeček se tedy sebral a šel tam a vše mu vypověděl. Kat mu dal nějaké kořeni, aby je dal koze, až se okozlí, a povídal: »To vám dělá vaší ženy příbuzná nebo kamarádka. Ona z toho nic nemá, ale jen když vám uškodí. Však já ji potrestám. Kdyby k vám přišel od nich kdo chtěl, nic mu z vašeho nedávejte, ani jí nic nepodávejte!* Dědeček přišel domů a řekl to babičce.

Když se koza okozlila, dali jí koření, a čekali, kdo tam asi přijde. Za chvilku tam přiběhl' Ryelové muž a chtěl, aby tam babička šla, že je jeho ženě velmi špatně, nebo aby jí aspoň něco proti tomu poslala, má-li doma. Ale babička všecko odepřela, jsouc pamětliva rady katovy. Když to již hezkou chvíli trvalo, z útrpnosti a ještě více ze zvědavosti šla se tam podívat. Ryclová ležela na zemi, svíjela se a nechtěla od nikoho nic vzít. Babička tedy míníc, že jí nemá dávat jen nic ze svého, přidržela jí k listům láhev s kořalkou, jediný to lék, který právě po ruce měli, a ne-mocná'pila hltavě. Potom se slovy: »Pozdrav vás Pánbůh!* vstala ze země a bylo jí dobře. A naši prý měli již také pokoj. Byla-li Ryclová ona čarodějnice, nevědí, poněvadž neměli pětky na rozhazování, aby jí byl mohl dědeček vidět v zrcadle.

Šlapánský Zemánek provdal dceru až do Libovice k Slanému. Ale dcera mnoho lásky manželské do nové domácnosti nepřinesla. Manžel po mnoha domácích různicích a hádkách vyhnal dceru k rodičům. Starý Zemánek tomu nevěřil, jel tedy k zeti, usmířil jej, ale za nějaký čas bylo to zase tak. Když se to již několikráte opakovalo, nevěděl si rady ni pomoci. Šel tedy také do Litoměřic ke katovi, a tam mu svůj bol vypravoval. Kat ho tedy vedl k zrcadlu a tam mu ukázal dceru, že nemá ráda muže. Rozhněván přijel starý Zemánek domů, nabil dceři karabáěem a odvezl ji k muži zpět. Avšak spokojenost manželská jednou rozkotaná prý se do domácnosti nikdy nevrátí.

Podobně pomohl mnoha stům jiných lidí, na př. Polákovům z Poštovic radil podobně, jako Švestkovům, aby kopali pod prahem. Ti tam našli dvě kosti žíněmi svázané. Byl to zkušený rádce lidu, který k němu vážil cestu mnohdy i několika mil. Myslím, že žijí ještě mnozí jiní jeho pamětníci, a že podaří se vypátrati o něm ještě více, jak toho také zasluhuje.

Bohužel, že již kat tento před kolika lety zemřel a nikdo po něm nezůstal, kdo by byl tak učený a moudrý jako on. Snad prý to má, řekla mi babička Vítovic, po něm jeho pacholek,