Václav Friml, venkovský učitel, hudebník.

Když hudební ruch v Praze na sklonku XVIII. století dostoupil vrcholu svého provedením »Dona Juana«, k jehož prvnímu představení zavítal sám Mozart do Prahy, kde byl s velikým nadšením uvítán, mělo toto hudební hnutí veliký vliv i na český venkov.

V Praze byli hlavními sloupy hudebního hnutí divadelní kapelníci, ředitelé kůru, skladatelé a virtuosové na různé nástroje. Na venkově byl střediskem veškerého hudebního života učitel, jenž býval zpravidla dovedným hudebníkem, ovládajícím několik nástrojů. Jelikož bylo přední povinností jeho zastávati iiřad varhaníka, pěstoval hlavně církevní hudbu; mimo to však scházíval se s farářem a úředníky k provozování komorní hudby. Poněvadž pak »sobotales« a ostatní skrovné příjmy jeho sotva stačily na nejnutnější životní potřeby, cvičil učitel hlouček hochů ve hře na různé nástroje smyčcové i dechové a hrával s nimi v hospodách k tanci.

Jak čilý býval na venkově ruch hudební, patrno z toho, že na mnohých místech o pouti nebo posvícení provozoval učitel za pomoci okolních »pánů bratrů« mše Haydnovy, Mozartovy, ano i Beethovenovy; o menších slavnostech bývaly zpravidla na pořadu mše Brixiovy, Maškovy, Koželuhovy a Rybový, z cizích pak hlavně Schiedermayerovy a Búhlerovy. Uměl-li pak učitel poněkud komposici a Složil-li sám nějakou vložku neb dokonce mši, to bylo radosti, když se líbila a když pan farář neb dokonce sám pan vi-karius ho blahoskloně pochválil.

V tehdejší době málokterý skladatel byl tak šťastným, že nalezl pro svá díla nakladatele. Na venkově bylo na pořizování tištěných skladeb ještě méně peněz. Hudebniny byly tu rozšiřovány pouze opisováním. To bylo ovšem zase úkolem učitelovým. Mnohý z těchto nadšených ctitelů hudby použil nejen všeho svého prázdného času k opisování, ale i při vyučování se tím zabýval, tak že zanechal po sobě veliký hudební archiv.

Zachovalo se nám jich velice málo, neboť bývaly zpravidla potomky neb dědici učitelovými prodávány obchodníkům jako papír k balení nebo, aby nepřekážely, byly odklízeny do nejzaz-šího kouta obydlí, kde byly vlhkem a plísní téměř úplně zničeny. Mnohdy také ředitel kůru takovéto staré skladby jako nepotřebné a nemoderní spálil.

Měl jsem již několikráte příležitost takové staré archivy prohlédnouti; sestávaly ovšem zpravidla ze skladeb církevních a