tanečních. Nejzajímavější byla však hudební pozůstalost Václava Frimla, jenž býval v letech třicátých minulého století učitelským pomocníkem na českém venkově, po té více než půl století oblíbeným hudebním paedagogem v Praze. Mimo díla četných klavírních paedagogů (Fuxe, Bertiniho, Czerného, Kuhlaua, Kalk-brennera, Cramera, Dusíka, Proksche), předehry a směsi z oper, mimo školu zpěvu, již sepsal F. T. Blatt, tajemník hudební kon-sei'vatoře pražské, a věnoval Kateřině Podhorské, proslulé operní pěvkyni stavovského divadla, mimo veliké dvoudílné přednášky, jež Robert Fúhrer diktoval svým žákům na varhanické škole, a mimo různé církevní skladby tehdy oblíbené, byly tu mnohé listiny Frimla se týkající a četné rukopisy jeho skladeb, z nichž některé jsou velice zdařilé a zajímavé.

Václav Friml narodil se v Ličně (okres Rychnov n. Kněz.) 19. června 1812.-Navštěvoval nejprve školu ve své rodné obci, kde byl tehdy učitelem náruživý a dovedný hudebník František Sulz-bacher (zemřel v Ličně 1867). Po té odebral se v patnáctém roce věku svého do Králové Hradce, kde navštěvoval IV. třídu, jež sestávala ze dvou ročníků. Na to absolvoval 1831 učitelský kurs, tehdy čtyřměsíční, a stal se v únoru 1833 učitelským pomocníkem v Javorniei u Rychnova n. Kněz. Ač příjmy jeho byly tehdy velice skrovné, by] velmi spokojen a působil tam velice svědomitě, o čemž svědčí vysvědčení o učitelské způsobilosti z roku 1837 a pochvalné uznání za šestileté působení v Javorniei, jež dostal v září 1838. Téhož roku však přihodilo se mu něco, co jej vypudilo z klidného života na vesnici a mělo vliv na celý další jeho život.

O tomto příběhu nalezl jsem v listinách Frimlových zajímavou vlastnoruční poznámku: »Za podučitele přišel do Javorníce u Rychnova s platem 12 zl. stříbra, kteréž však nedostával; za to mu principál dovolil, že si mohl peníze hudbou vydělávati, jako se dělo všade. Pobyv tam několik roků, a že byl velmi skromný, byl ještě na tu nuzotu dosti spokojen, až jednoho roku stal se Nekořským vikářem farář Žamberecký Schmidra, ale byl to člověk, však není dobře mrtvé pomlouvat a proč bychom inu trochu toho nápoje záviděli; přišel tedy do Javorníce na celoroční visitaci, kterou zahájil mladý pan učitel (tak nazývali žáci i občané nového pomocníka) s malými výstup o poznání písmen, však vikář se do toho vmísil a pravil: Já, mám u sebe sirotka — tento přišel ze školy a já se jej táži, Josefe, jak vyhlíží dlouhé es ({)? a chlapec na to, o! to vyhlíží hodně!! To lžeš kluku to vyhlíží velmi bídně, jest vyěouhlé a vyzáblé jako školní pomocník. Vidíte, dítky, já jsem krejčího syn a kdybych se byl učil krejčím aneb třeba také kantorem, nebyl bych měl ještě takovéto břicho (ukazujíc na toto). Přítomní tam sousedé začali na toto vyjádření velmi bručeti a