str. 449
4.
Když někdy chlapcům za kamny
Vymete notně komíny,
Tu křičí sedláci všickni:
Blázínek, kantor vesnický.
5.
Když kde na posvícení je,
Vše kouká, jak jídlo dere.
Tu prázdní plné skleničky,
Hltavý kantor vesnický.
6.
Když někdy v farské kuchyn
Pohlédne na hospodyni,
Tu zazní hlas: pryč na vždycky
Kliď se ty, ťulpo vesnický.
7.
A tak tráví každou dobu,
Až jej smrt sklátí do hrobu,
Pak napíšou na hrobní desky:
Zde leží kantor vesnický.
8.
A když posléze v soudný den
Vyleze kantor z hrobu ven,
Zazní hlas Páně otcovský:
Poď sem, kantore vesnický.
|
Jos. Jebavý:
Lidové obydlí a jeho kulturně historické vztahy.
Zařízení jizby.
Jizba je zařízena chudě. V rohu proti kamnům stojí těžký dubový stůl s čtvercovou deskou. U stolu jediná židle, čestné místo pro hosta nebo pro hospodáře. Ostatní sedí na lavicích. Tento dualismus zachoval se v pojmenování až do dnes, Slováci rozlišují stol (stůl), stolec, »na čom sedíme«, a stolicu. Nad stolem vznáší se před křížem neb před obrazem sv. Trojice holubička z dutého vejce s chlebovou hlavičkou a pestrými papírovými křídly, symbol Ducha svatého. V druhém rohu je široká postel o krátkých nohách s čelem plasticky zdobeným nebo malovaným; nad postelí visí na způsob nebes koutní plachta.1) Naše koutní plachty bývají pestře
*) Srv. obrázky z C. L. XV. 230; v díle Národ, výstava 102., 357., 359., 360. a j.
|
