beno do čtyřhranu, prostor vnitřní vyplněn hlinou, jen uprostřed hoří v dolíku oheň. Nad ohněm visí veliká sběraěka, zaklesnutá ve vyřezaném stojanu. V kuchyni jest celá řada nářadí, kterého ohniště potřebovalo. Především kozlík. (Obr. čís. 3. nahoře.) České pojmenování kolísá, koza, kozlík a p. Prý Němci na Vrch-labsku říkali »die Koza«.3) Kozlík je železo ohnuté ve tvaru písmene U s dvěma páry nožek. Na ohništi byly obyčejně 2 kozlíky, přes jejich dřík se kladla nařezaná polínka, aby vzduch měl k ohni přístup. Střední část trpěla žárem, železo sepře-pálilo, a proto často se najdou jen polovice kozlíků, nebo kozlík se silným dříkem, jak jej kovář vyspravil. Nahoře míval kozlík růžky; po straně otvory nebo větévkovité věšáčky pro rožeň. Rožeň (Obr. čís.

Obr. 3. Kozlík (nahoře), stojan pro rožeň a rožeň.

Obr. 4.—6. Kotlík a třínožky pro hliněné hrnce a pánve, nářadí pro ohniště.

3.) podobá se dlouhému meči s klikovitou rukojetí. Na rožeň napíchla se pečené. Byl plochý, aby se maso nesmekalo, jeden konec položil se