Obr. č. 7. Kotel nad ohništěm.

na kozlík a druhý na zvláštní stojan (Obr. 3.) Maso bylo nad ohněm, opékalo se, hospodyně rožněm točila; na hradech mívali pro rožeň

zvláštní pohon (závažím neb teplým vzduchem). Nad ohništěm stálo plechové kolo, kterým pohyboval teplý vzduch; pohyb přenášel se soustavou koleček na rožeň. Pečení takto pečené byly prý chutné, protože všechna mastnota zůstala v mase. Nad oheň stavěly se i menší kotlíky, mívaly tři nohy, neb se kladly na železnou třínožku. (Obr. čís. 4—6.)

Pro pánve — mísy s dlouhou rukojetí — byla na ohništi zvláštní třínožka s pohyblivým jezdcem, na který se opřel konec rukojeti. — Nad ohněm visel měděný kotel na otáčivém rameni (obr. čís. 7.), jehož zařízení umožňovalo, že bylo lze dáti jej na oheň nebo vyzvednouti.

V slováckém domě visí kotel i na ohnuté větvi. Nad ohništěm sušilo se na dvou tyčích vlhké dříví.

Železné věci (kozlík a stojany, třínožky a p.) byly zhotoveny obyčejně z jediného kusu. U ohniště bývala ještě hliněná slánka,

Obr. č. 8.—9. Bosenské pokličky na pečení chleba.

větvička s postranními výhonky, zastávala kvedlík; ve stěně zasazena byla ocílka a vedle ní krabička s troudem.

Pokud nebylo sirek a zacházení s troudem bylo zdlouhavé, smetla hospodyně večer žhavé uhlí do jamky na ohništi, přikryla je trochou popela, takže uhlí udrželo nějakou jiskřičku až do rána.

Bosenský dům zná ještě plechovou neb hliněnou pokličku »sač« nebo »peka«. (Obr. čís. 8.—9.) Na umetené ohniště položí se chlebové těsto, přikryje poklicí a na tuto se nahrne žhavé uhlí. Tak se peče bosenský chléb.