str. 458
IV.
Básník pohřížil se, když jej taneční mistr s rozhorlením o-pustil, v hluboké přemýšlení, které mozek jeho do sítě nepříjemných upomínek zapletlo a očím tragické scény nastoupené pouti po luzích českých obnovilo.
Slyšel vesničanku zpívající:
Šlo děvčátko k zpovídání,
Mělo zlaté šněrování,
Pan páter se ho ptal,
Kdo jest ho šněroval.
Pane pater, co se ptáte,
Na děvčata se díváte?
Ten který mne miloval,
Ten mne taky šněroval.
|
I ptal se, kde se té písni naučila. Tato jej odbyla slovy, že
z lepšího kalendáře než on své chytrosti.
Tázal se jiné, která v pšenici trávu trhajíc pěla:
Tamhle je háječek,
Tamhle je háj,
Tamhle je, Jeníčku,
Veselý kraj!
»Já ti dám kvinde
Hledej si jinde,
Já nic nedbám.«
Jest-li ty mne necháš
Já tě taky,
Vždyť mně jinej šlape
Zas na paty,
Ještě hezčejší
I bohatější
Než-li jsi ty.
Červená růžička
Zakvétává,
Že mne můj Jeníček
Zanechává.—
|
je-li píseň tato tištěna. Tato odsekla mu, že v městě netisknou samé svaté písně a že mnohá, které se tam papírovým panáčkům líbí, jsou horší než její píseň.
Když prosil rolníka, by mu zpívanou píseň:
1. Když jsem šel z Prahy silnicí,
Žaly tam tři panny pšenici.
2. Já se jich ptám, která je má;
Ozvi se mi, moje milá!
3. »Tvoje milá už umřela,
Včera tejden pohřeb měla.«
4. Ptám se vás panny podruhy,
Kde moje Anynka leží.
5. »Ona leží, leží, leží
U kláštera vedle dveří.«
6. Třikrát jsem klášter obešel,
Nikde jsem Anynku nenašel.
7. Jdu po čtvrtý po hřbitově —
»»Kdo to šlape po mém hrobě?««
8. Sem to Jeníček, z vojny jdu,
Čtyry páry koní vedu.
9. Pátý pár mám na provodě,
Vstaň už děvče, vyprovoď mne!
10. »»Kdybych tě vyprovázela,
Však bych v hrobě neležela.««
11. Ptám se tě děvče podruhy,
kam si podělo dary my?
12. »»Něco jsem já roztrhala
A něco jsem chudým dala.
|
|
