str. 460
1. My jsme tady dva,
Kamarád a já.
My své pivo zaplatíme,
Žádnýho se nebojíme:
.My jsme tady dva,
Kamarád a já.
2. Až my pivo vypijeme,
Vše z hospody vyženeme:
My jsme___atd.
|
Po každé přestávce a po každém rukou na stůl udeření za-vzněla hudba.
Dejte hrát ňákou písničku, ať se tančí, ozvaly se hlasy za nimi, a k stolu přiskočil veselý vysloužilec, který udeřiv rukou na stůl, až se vše zatřáslo, začal svou:
Milovali by jsme,
My vojáci, my jsme,
My milovat nesmíme,
My na vojnu musíme!
|
a pak zapěl písničku:
Proto jsem se na vojnu dal,
Vojna se mně líbila,
Abych věděl, jak se bijou
Francouzové s našima —
|
kteráž se mezi tancem opětovala s popěvkami:
Přeletěla holubička
Přes ty pansky stodoly,
Zaplakala, zahoukala,
Že jí chlapce odvedli.
Neplač, neplač, nenaříkej,
-Jak já si tě nevěrnu,
Za rok, za rok, za dvě léta
Já na vojnu pojedu.
|
Světlický protlačiv se skrze množství hostův, sedl si k postrannímu stolu a chtěl už z kapsy vytáhnout papír, aby si písně poznamenal. V tom křikli kluci pod oknem. »Jedou pro podušky« — a vše hrnulo se ven.
Do vsi přijížděli ve voze řebřinovém, čtverospřežném, nad nímž se točil pentlemi červenými ovázaný praporec smrkový, ženy pro podušky a držíce v rukou šátky a sklenice s kořalkou zpívaly rozmanité písně. Mezi nimi seděl starý huslák, který dupal a hrál, až by byl všechny struny přetrhal — a přec ho nikdo neslyšel; nebo zpívající chumel veselých žen překřičel housle jeho. Po vsi improvizovaly písně žertovné na diváky a když kočí před vraty zastavil začaly:
Panímámo zlatá!
Otevřete vrata,
Ať si nepolámu
Na kloboučku zlata.
Panímámo zlatá!
Otevřete dvířky,
Ať si nepolámu
Na kloboučku kytky.
|
V hospodě dostaly zpěvné ženy sólo a že byla sednice jako když nabije, dávaly si hrát samé protivir-ské a tančíce doprovázely hudbu zpěvy:
|
