Soused sedl si zas vedle něho řka s úsměehem: To jste si vybral; trest za to psaní! Básník nechal už nebezpečného psaní a díval se na kolo tančící a zpívající a před stůl, kdež si dávali hrát na horu:

Když tančíce pěli:

vstoupil do světnice řečník s dubovou holí a dlouhou na rozmari-novém prutu zavěšenou pentlí a zval zdvořile družbu s družičkou, ženicha s nevěstou a všecky hosti k stolování prohodiv naposled několik šprýmův.

UVe------ovic nebylo ani pomyšlení na tanec; všickni lítali

sem tam jako posedlí a poplašili se ještě více, když houf dětí do dveří vrazil s křikem: Už jdou! Venku ozval se pronikavý hlas trubky a z pistole vybouchla rána. Napřed šli hudebníci hrajíce pěkný marš, za nimi kráčeli řečník, dražba s družičkou a ženich s nevěstou, pak hosté zvaní i nezvaní a naposled vážný soused s básníkem. Tento byl už jako na trní, když se svatebčané z hospody ubírali, nevěda, má-li zde sám zostat čili s nimi jíti. Což zpozorovav soused vzal jej za ruku řka: A pan táto, to by bylo hcdné, aby jste tu sám zůstal; pojďte se kouknout také na naši veselku, bez toho jste zvědavý. I nedal se nutit. Když se hosté posadili za stoly prostřené bílými prostěradly pomodliv se řečník odběhl a za chvíli vletěl s misou do dveří a když byl na prostřed sednice padnul a mísu rozbil. Sebrav se prosil hosti za odpuštění slibuje větší opatrnost. Básník se divně koukal na tento výjev, mysle, že řečník nepozorností padnul a polévku rozlil — na míse však plavaly slepičí nohy. Nyní nosila se na stoly četná jídla; básník pobídnut od svatebčanův, aby jedl, nandaval si polívku na plochý lipový talíř, čemuž se všichni do smíchu dali a navrhli, aby jen z mísy si bral.