str. 463
Při stolování rozléhal se zpěv provázen hudbou, zpívali nábožnou píseň o Theofilovi*:
Tomu jest byla
Panna milostná,
Spanilá, milá,
Krásná i ctnostná
Za choť zasnoubena.
On ji chtěl míti atd.
Když jste za mnou přišli,
Já první vartu stál,
Nynčko se dívejte,
Co jsem já už vystál!
Co jsem já už vystál,
Co ještě vystojím,
To pro tě, má milá,
Že k tobě nechodím.
|
a jiné n. p.
Když jste mne nechtěli
Vymáhati z vojny,
"Nynčko se dívejte,
jaké mám soužení.
Já mám na stání
Čtyry koně vraný,
Já mám na stání
Čtyry koně.
To nejsou koně my,
To jsou pantátovi,
Počkej, Jeníčku,
Dají ti je.
|
To by jste, pantáto, musel pořád psát písně; našinci pořád zpívají, pravil soused básníkovi, jenž pozorně všechny písně poslouchal.
»Kád bych psal, kdyby možná!«
Což se vám tak líbí naše písně?
»Nejen písně vaše, ale všecky žerty a obyčeje svatební se mi líbí, jak živ jsem nic podobného neviděl.«
A pantáto to jste málo viděl, měl by jste být večer, večer v Sin., až tam budou ženy čepit nevěstu, dělat kolo a malovat most a posazovat bude jej družba křižáky — to by jste otvíral oči, když už toto vám divné. Co pak nyní, ale aby jste zde byl býval před třiceti lety, tu bylo šprýmův a smíchu! tenkrát trvala veselka víc než tři dni, nyní ani dva dni.
Skončilo se stolování a řečník volal, že pojedou s peřinama. V tom přiskočil sedlák jeden k básníkovi řka: Uděláme šprým, vy jste jako žid, kupujte peřiny od žen. Básník se zapýřil — však co měl dělat — kupoval peřiny a prováděly se všelijaké žerty. Když ženy peřiny naložily, hnuly se vozy svatebčanův ze dvora V—ovic a hudba hrála písně, jež ženy na rozloučenou zpívaly:
Má zlatá Andulko
Z dobrého chování,
Což budeš naříkat,
Až půjdeš od mámy.
Od mámy, od mámy,
To od své mamičky,
Budeš si utírat
Své černé očičky — a jiné.
|
Kočí s nimi vjel na vsi do vody a zastavil chtěje na pivo, ženy sbíraly groše a platily mu pějíce.
*) Tato píseň zpívána bývala dříve na svatbách.
|
