Což kněz vojenský? I ten mezd těmi zdravými junáky českými — z devadesáti devíti procent venkovskými -- má příležitost aspoň slovem působiti pro národní píseň, Sama vláda vojenskému knězi v tom napomáhá. Jest nyní jejím výslovným přáním, aby u vojska se zpívaly hodně písně vojenské. A my máme dost a pěkných národních písní vojenských. Vojáci zpívají ráldi v kasárnách i na pochodu, znají mnoho písní, jsouť z různých krajů, jen napomenout je, upozornit při výběru.

Cenu a krásu českých národních písní dávno už pochopili i národové cizí. Cizina zahanbuje nás. To třeba pověděti všem těm Čechům, kteří národní píseň svoji vlastní podceňují.

Pověděl to české veřejnosti prof. dr. Čeněk Zíbrt již roku 1895 svou zlatou knihou »Bih]iografickým přehledem českých národních písní.« Je to ovoce dlouholeté železné píle Z í b r t o v y, ovoce lásky k národní písni a k duši českého lidu.

Naše národní písně překládali národové jihoslovanští i západoevropští: Slovinei, Chorvati, Poláci, Kusové, nalezneme mnoho našich písní přeložených do jazyka francouzského, anglického, německého i dánského; na překlady italské sám Vrchlický Zíbrta upozornil. Zdařilé jsou ty překlady, jež Zíbrt ve své vzácné knize ukazuje s udáním jmen překladatelů.

Ach, toto kdyby náš lid věděl, zvláště ti pod doškovými střechami, ti by si jinak všude vážili písní našich a nedali se zahanbiti cizinou! Je třeba tomu lidu to pověděti. A žádný český kněz neupře, že to není jeho povinností.

Důležito jako zajímavo zvláště pro kněze jest, že mnoho nápěvů našich písní národních bez nejmenší pochybnosti pochází ze zpěvu kostelního. Lid zpěvu milovný z toho, co při bohoslužbě a jiných pobožnostech slýchal nebo sám zpíval, dobře si pamatoval, a při vhodné příležitosti zajisté nenechal ležet ladem. Někdy, celé melodie ze zpěvu posvátného přešly do písní lidových, jindy aspoň jednotlivé úryvky.

Kněz býval v prvních řadách křísitelů v době probuzení, český kněz byl vždy hlavním činitelem v životě všech intelligentů má přece ještě i dnes kněz nejlepší přístup k srdci našeho lidu.

Ovšem návrat k bývalé svěží tvůrčí síle zpěvného lidu jest opravdu těžký. Ale vzácné ony plody jsou zde, tvoří básnický a hudební podklad, jejž sluší nám nejenom v úctě a lásce míti, nýbrž i prakticky ho využitkovati. Nebude-li už lid toho básnického a hudebního kapitálu množiti, ať užije líroků z toho, co mu nastřádali dávní předkové. Nalézá-li cestu k srdcím lidu píseň umělá, nalezne jí tím spíše ta, která kdysi z jeho středu vyšla a slovem i zvukem, myšlenkou i náladou je mu nepoměrně bližší a přístupnější, třeba by mu byla na nějakou dobu zmizela z obzoru, ale jistě ne ze srdce.