Česká hudba a česká píseň rozléhá se po světě a český lid se má živiti mlátem z ciziny?

Pracovati mezi českým lidem ve prospěch naší písně národní, zda nebyl by to také kus — a hodný kus pastorace.

A což kněz sám, kterému i pod tím talárem buší srdce lidské, když někdy cítí se tak sám a sám, nepotřebuje také on ve své samotě zazpívat si hezkou národní písničku? — —

Starožitnostem českým dostalo se dosti pozdě znamenitého tlumočníka v J. E. Vocelovi, který vydal I. díl Pravěku roku 1868, maje ovšem hojně látky připraveno v časopise Památky arehaeolo-gické a místopisné; počaly vycházeti již v r. 1854. Starožitnické práce výzkumné vyvrcholily pak za posledních 20 let úsilím Dra J. L. Píče ve skvělém obohacení sbírek Musea království Českého a v monumentálním spisu trojdílném »Starožitnosti země ceské«. K činnosti Píěově druží se Dr. L. Niederle spisem neméně vážným a významným, o starožitnostech slovanských jako důstojný pokračovatel P. J. Šafaříka.

Národopis český nebyl bohužel tak šťasten. Když r. 1889 Dr. Čeněk Zíbrt, známý již mnohými články, vydal spis »Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, pokud o nich vypravuji písemné památky až po náš věk«, počal jsem již tušiti, že mladý badatel stane se záhy středem a vůdcem studia lidovědného u nás. Nemýlil jsem se. Bok 1891 vytvořil nám nezapomenutelnou Zemskou jubilejní výstavu, jejíž oddělení retrospektivní a česká chalupa roznítily lásku ke starožitnostem a památkám českým; Zíbrt založil roku 1892 časopis »Český Lid« a nedlouho potom počal vycházeti časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze. Z české chalupy zrodila se myšlenka uspořádati Národopisnou výstavu českoslovanskou r. 1895. Ruch před ní vyvolal četné výstavky a nová musea. Výstava pak zůstavila bohaté dědictví v Museu národopisném.

Než vraťme se k »Českému Lidu«. Časopis tento maje v čele Zíbrta, plní úkol svůj svědomitě již dvacátý druhý rok. Jak znamenitý poklad lidové tradice a lidového umění jest v něm zaehrá-